Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“V téhle povídce je opravdu moc pěkně zpracovaný Bellin charakter. Je správně duševně chorá a zvrácená - všeho, co ostatní považují za bolestné nebo odporné, si ona cení jako nejsladší odměny a výsady. Vidím tu trochu de Sadův vliv, a myslím, že nejen podvědomý (zvláště v 10. kapitole - de Sade by byl z Imperia naprosto odvařený!) A moc se mi líbila Bellina reakce na dramione :D „‚Neboj, nezlobím se na tebe. Vím, že tě navštěvoval,' lhala Bellatrix. Málem zešílela, když se to dozvěděla. Měli štěstí, že jsou naživu. / ‚Vám to, vám to nevadí, má paní?' / Kdyby mohla, uřízne mu ptáka a narve mu ho do krku. Nebo do prdele. Synovec nesynovec.“ Jen škoda, že zbytek povídky působí trochu ploše. Děj je zkratkovitý tolik, až se člověk místy ztrácí, navíc obsahuje několik slepých uliček. A ostatní postavy jsou oproti Bellatrix zvláštně nedovyvinuté nebo OOC (ten Harry a Ron?!). Kvůli tomu mi také přišel dost obtížně uvěřitelný ten implicitní stockholmský syndrom. Mít to dvojnásobnou délku, myslím, že by z toho mohla být opravdu skvělá povídka, neboť autorce zjevně nechybí cit pro vypointovanost, jen se podle mého potřebuje ještě trochu vypsat. A zároveň oceňuji i fakt, že se autorka zároveň nebojí explicitního femslashe, který zároveň nepůsobí, jako když ho psal chlap, který si u toho dělal dobře. Na Wattpadu vzácnost. Každopádně tedy doufám, že se od SaintHelleny dočkáme i dalších povídek - jsem moc zvědavá, kam se v psaní posune, neboť našlápnuto má dobře, a ráda si přečtu něco dalšího.”
Přidělené hodnocení: 3 Dne: 2022-01-19 22:25:05