Dítě temné dámy

  • Autor: Kate Dragon
  • Fandom: Harry Potter
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: Harry, Bellatrix, Sirius aj.
  • Rating: 12
  • Slash: ne
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 24
  • Shrnutí: Příběh chlapce, který přežil, zná téměř každý. Ale co by se stalo, kdyby oné osudné noci udělal někdo něco jinak a převrátil tak chod celého čarodějného společenství vzhůru nohama? Co kdyby chlapec, který porazil Voldemorta, byl pro všechny mrtvý? Kdyby vyrůstal daleko od všeho, s tajemnou dámou, kterou považuje za vlastní matku? Jaké by s ním ona žena měla plány? Jaký by byl návrat Pána Zla, kdyby si myslel, že jeho největší hrozba je už dávno pryč? A především...Našel by Harry Potter v sobě dostatek síly a motivace, aby se nakonec postavil svému největšímu nepříteli, kdyby se celý jeho život už od začátku ubíral jiným směrem?
  • Klíčová slova: AU, hodná Bellatrix

Hodnocení čtenářů:

Daredevil:
“x”
Mr. Robot:
“x”
Salome:
“Povídka mě zaujala výborným prologem, kterém opravdu není co vytknout. Pokud jde o zbytek... je to těžké. Nebyla jsem schopná postavám uvěřit, i v napínavých okamžicích mě to nedokázalo pohlit. Originalita námětu tedy 5, děj má na můj vkus příliš náhlé zvraty, působí místy spíš jako námět pro knihu než hotové dílo (3). Postavy, až na Bellu, odpovídají kánonu, přesto (kanonoické i nekanonické) většinou působí ploše, dokonce i za dramatických okolností. Všechny postavy, dokonce i Snape (a to už je skutečně umění) mi připadají plytké, jako by autorka jen klouzala po povrchu, snad to způsobují i příliš krátké kapitoly, které jen načrtávají tam, kde by měly probouzet emoce. Nejvíc to vynikne u náhlé změny Belly - u Belly je to samo o sobě problém, navíc takto náhle; velmi nepřesvědčivé. (2) Docela mě pobavila představa psa a vlka, kteří nepozorovaně opouštějí dům v centru Londýna a doběhnou si do Bradavic. Trochu laciné mi připadalo vložení tajemného řádu - přestože autorka v úvodu avizuje, že si hraje jen se změnou jedné reálie, potřebovala tuto berličku, aby její hrdinové neselhali. (reálie 4). Formální a jazyková stránka není katastrofa, chyby se vyskytují, ale v toleranci (hned v upoutávce jsou ostatně dvě velmi oblíbené), autorka jen občas zápasí s velkými písmeny, tyto chyby mají soustavný charakter (Pán Zla, Bradavický hrad). Jazykový styl je solidní, většinou nijak neuráží (i když ani nijak nezaujme). Rušilo mě ale nadužívá krátkých vět, někdy dokonce uměle sekaných souvětí s vedlejšími větami, na což se stávám postupně docela alerická. Sice je tempo vět skvělý výrazový prostředek, jak zvýšit napětí. Ale pokud je tak psané skoro vše. Začne to působit nepřirozeně. Protože to jednoduše nepřirozené je.(např.: Ten, kdo zvítězí, bude sice mladý. Ale evidentně dostatečně mocný, aby mému účelu posloužil.) Alergická jsem také na to, jak se vlivem angličtiny zapomíná na zájmeno "svůj" (Jedná se o nadaného chlapce. Jeho snažením dosáhl vysoké úrovně magie.) Když už výjimečně použije svůj, tak nevhodně (Tak ho opustila a nechala ho se svým bratrem); zřejmě autorka vlivem angličtiny zcela ztratila český jazykový cit. Autorka občas ukazuje nedostatečně vypěstovaný cit pro jazyk i z hlediska významu (řekla výmluvně není totéž, co vymlouvat se), a dále z hlediska jazykových vrstev- jsou zde hovorové výrazy v řeči vypravěče (Vesměs šlo o naprosto zbytečné kecy). Nelogické nadužívání jakýsi – jakási úcta, jakási hrdost – proč? A mé oblíbené pravidlo černovlasého chlapce: Černovlasý chlapec jí neskutečně chyběl. – ona neví, jak se jmenuje a uvažuje o něm jako o černovlasém chlapci? (Jazyk + formální stránka 2, 4). Struktura... no, kapitoly jsou velmi krátké, připadá mi, že končí tam, kde se autorka cítila unavená (nebo kde ji napadlo, že už má dost na kapitolu?). Je to zvláštní, protože ono by to vadit u čtení naráz nemělo, ale přesto mě to ruší, celé dílo pak působí jako dětská hra spíše než vážně míněné literární dílo. Nemám dojem promyšlené výstavby, možná i tohle je faktor, proč nemůžu najít v tomto dílku skutečně napětí. (2) O přesah se autorka pokouší: láska změní vše, i šílenou Bellu.Jen se mi tomu nějak nechce věřit, a nakonec to působí ještě plytčeji než v originále. (3). Můj osobní dojem... slušná povídka, která mě neurážela, dala se dočíst, ale rozhodně nezvýšila ani na okamžik tep. (2)”