Psychologie yaoistky (pro yaoistky)

  • Autor: Nagat
  • Fandom: Teorie FF
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: všechny yaoistiky světa
  • Rating: Čtěte od chvíle, kdy to zvládnete přečíst
  • Slash: ano
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 1
  • Shrnutí: Proč a jak píší a čtou ženy a yaoi a slash?
  • Klíčová slova: Teorie FF

Hodnocení čtenářů:

terkacarodejka:
“vice takovych.. 3/5”
Sylwia:
“-.-”
KalamityJane:
“...”
Lanevra:
“Zatím nevím nic o tom, že by to byl popis mé psychologie, spíš je to výčet věcí, které na slashi z duše nesnáším a ve svých povídkách se tomu snažím úzkostlivě vyhnout (mám i ověřeno, že se mi to prý daří), protože by mě to znechucovalo si to po sobě číst. Jedná se o: 1) Poženštění mužských charakterů; 2) Znásilnění bez násilí; 3) Nutnost párovat znepřátelené postavy - dobře, tak explicitně to tam řečeno není, ale tak jako tak, můj druhý nejoblíbenější pár jsou štěňátka, pak je tu Holmes a co teprve Tara/Willow. Takže nevím, nesouhlasím s tak velkou částí textu, že... Ale napsané je to skvěle. /Jo a vlastně částečně nesouhlasím i s definicí sociálních kontaktů slashařek, tedy pokud bychom to vztahovali i na ně, protože o tom vím samozřejmě své. :-)”
Salome:
“Výborně napsané. Je tam přesně popsané, proč nejsem v cílové skupině tohoto žánru - tedy, co mi na NĚKTERÝCH příbězích instinktivně vždy vadilo, a proč se mi přesto na NĚKTERÝCH leccos líbí. Ale když se nad tím zamýšlím ještě jednou - mě jednoduše láká dobrý příběh, jehož součástí mohou být různé a nejrůznější vztahy. Rozhodně mě nebaví kašírovaná, "neskutečná" skutečnost. Klišé, která činí děj zcela předvídatelným. Násilí pro násilí. Sex pro sex. Nelogická psychologie. OOC postavy. Špatný jazyk. Ale když je to dobrý příběh, uvěřitelné... nebo popsané tak, že to čtenáře donutí uvěřit neuvěřitelnému, tak jo - a je mi jedno, kdo s kým spí.”
Akkarra:
“Oceňuju, že si s tím autorka dala práci a ráda jsem si to přečetla, ale to je tak vše. :)”
belldandy:
“Tohle bych nejraději distribuovala každému (nebo aspoň všem ženám) k jejich první slashové povídce, aby na jedné straně pochopili, co to je a proč to je, a na straně druhé, že je vážně v pohodě, když se jim to líbí. (minimálně v tom nejsou samy) Takže doporučuji každému jako úvod do problematiky yaoi a slashe. Nagat má tenhle problém podrobně nastudovaný nejen teoreticky, ale také již letitou praxí svého života v yaoi fandomu a ta zkušenost a odstup je na textu zkrátka vidět. Můj starý problém se články od Nagat je, že nevím, kde v nich leží hranice mezi fakty a nadsázkou? Schopnost to odlišit už totiž vyžaduje taky nějaký vhled do problematiky. Pro jednou mám dojem, že ten vhled mám a troufám si proto říci, že je tu na krátké ploše shrnuto to podstatné, co bylo na toto téma napsáno nebo řečeno. / Osobně mám s tímhle textem jen jediný problém, protože když si to čtu a vidím, co všechno o tom Nagat ví a jak to umí podat s ironickým nadhledem a při tom srozumitelně, tak se musím ptát, proč ještě zamořuji svět nějakými svými nesmysly já? Jo, už si vzpomínám, protože mě to baví. Svět si prostě musí na tu přesycenost zbytečnými texty zvyknout. / Úprava mužské psychologie je typická pro celý žánr milostné romance, nejen yaoi. A jeho míra je závislá na autorce díla, což je v textu myslím téměř doslovně řečeno. Nějaká forma násilí či dominance je zas minimálně typická (nikoli samozřejmě nutná) pro jakoukoli erotickou literaturu. Ale vlastně si myslím, že mužská dominance je jasně patrná i v heterosexuálních milostných příbězích. Však jsem ke Gregově přednášce zde na FF deníku psala, že evidentně považuje-li yuri za lepší ne yaoi, tak mu evidentně degradace ženy, vadí méně než degradace muže. A zrovna pro tohle tam má Nagat moc pěkné podobenství, v oněch ženách pískajících na muže přes ulici. "Normální" ženy tohle obvykle nedělají, ale yaoistky to dělají docela často. Ten motiv násilí bez násilí se myslím přímo odvolává na tezi, že jde o fantazii, nad níž má člověk na rozdíl od reality přímou kontrolu. Zase míru fantazijnosti versus reálnosti vidím jinou povídku od povídky. Ale já to vidím tak, že je to o právu napsat i ryze fantazijní příběh. Přílišná ztráta pocitu reálnosti je samozřejmě čtenáři také často nesena nelibě, takže záleží na osobním naladění.”