Naháči, chlupáči a vanilka

  • Autor: Lord Roderik Galant
  • Fandom: Originální Fic
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: Jan Radecký/Henrikas Juzeliūnas
  • Rating: 18 + (pro druhou část povídky)
  • Slash: ano
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 15
  • Shrnutí: Henrikas Juzeliūnas si rozumí se psy víc než s lidmi, možná proto, že sám je o něco víc pes nežli člověk. / "dvojpovídka" ze současnosti (2 povídky, každou vypráví někdo jiný) / Obsah: Pes a pán, toť ústřední dvojice tohoto „povídkového duetu“. Věřím totiž, že psí láska nemůže být nikdy kýčovitá. Snad proto, že to není „opravdová láska“. Je to cit, který se nedá předstírat. Výstraha: Volný pohyb psů (i nahých) povolen!
  • Klíčová slova: dominance, submisivita, kynologie, furry

Hodnocení čtenářů:

shadow:

“Jedna z mála povídek po které sáhnu, když mám chuť si přečíst něco dobře napsaného se silným příhěhem. 5+”

Ostravanka:

“q”

Benny:

“Tuhle povídku jsem začala číst, když jí Belldandy přidávala a bez mučení přiznávám, že jsem ji odložila po první kapitole.Ano, jsem hrdý majitel nádherné křiženečky, ale všechny ty informace o Naháčích mě prostě nebraly.Asi bych povídku rozdělila na tři části.První část je takový úvod to terminologie zarytého milovníka hafanku, seznámení s Henrim a Janem.Nevím zda to byl záměr nebo jen můj osobní dojem, ale Jan mi zde nepřipadal chováním a myšlením dospělého 34letého muže.Ovšem v druhé části už jsem ten dojem nezískala(naštěstí)Naopak mě příběh chytnul docela po těch třech kapitolách.Kupodivu jsem si uvědomila, hned několik věcí.Nejsme doma rozhodně ani jeden z nás Vanilka:)Henri je mi sympatický a nevím co si myslet o něm a jeho dědovi..Ono asi jako oběť znásilnění si to idealizuje a možná je to pro něj tak lepší?Nevím, nebudu soudit, nejsem psycholog.Každopadně radím si nečíst lehtivé kapitoly v MHD, ještě že nemám tendenci se červenat.Povídka přečtena do konce, sice je zaheslovaná kapitola 11, ale snad mi brzo někdo pošle heslo.Dopis na konci byl sladkej a objasňující, alespoň pro Henriho.A já nevím, prostě jsem nadšená.Děkuji, Bell, žes mě k tomu donutila.”

Mrmla:

“Moc pěkné”

Akkarra:

“Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo - líbilo. Ale rozhodně nemůžu říct, že bych nadšením lezla po zdi. Problém tady byl, že hrozně dlouho trvalo, než jsem si k textu vytvořila nějaký vztah. Prakticky až do nějaké 8. kapitoly jsem četla jen proto, že v práci zrovna není moc co dělat a já potřebovala těch 8 pracovních hodin nějak zaplácnout. Na druhou stranu dávat hodnocení 3 se mi opravdu nechce, protože do průměru to má kurevsky daleko. Tohle je fakt těžký....”

belldandy:

“Mohla bych tenhle příběh označit za D/S povídku, bylo by to ovšem velmi zavádějící, protože by jste si nejspíš představili nějaký klasický erotický fantazijní s/m příběh. Tohle je však zcela něco jiného. Jde o text tak reálný (a nejspíš i osobní), že mám pocit, že tam někde za dveřmi mého bytu skutečně odehrává. / Autor se omlouvá za nezáživné kynologické pasáže, já se ovšem musím přiznat, že mě kupodivu ty kynelogické pasáže velmi bavilo číst. A to si prosím myslím, že tenhle druh psů nemám zrovna v oblibě. Vlatně vůbec is nijak zvlášť nepotrpím na psi. Byla bych z těch, co se pozastavují nad láskou upřednostňujcí psi nad lidmi, a Henri by mě asi zařadil mezi tu část lidstva, se kterou se nemá cenu pokoušet vyjít. Spíš bych si postěžovala na ty pasáže, v nichž Henri vysvětluje Janovi BDSM filozofii. Té naučnosti tam bylo na literární text trochu moc. Ale jinak je to tak osobní a silné podání tohoto tématu, že jsem .. unešená? Lepší slovo mě nenapadá. Je to originální, čtivé, poučné (?), jen lehounce zvrhlé a je to tak profesionálně napsané, že by to dle mého názoru mohlo klidně zítra vyjít v nějakém zavedeném nakladatelství. Vlastně se mám chuť ptát, proč to ještě nikdo nevydal? Kdyby to toiž udělal, hned bych běžela do nejbližšího knihkupectví.”