Skrze zdi

  • Autor: Enahma
  • Překladatel: Lupina
  • Fandom: Harry Potter
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: HP, SS
  • Rating:
  • Slash: ne
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 20
  • Shrnutí: Závěr trilogie Šťastné dny v pekle, pokračování povídky Shodit okovy. Snape přišel o vzpomínky, Sirius je moták, Hermiona truchlí, válka je ještě krutější a Quietus se – opět – snaží získat zpět své ztracené štěstí.
  • Klíčová slova: Sevitus, Severitus

Hodnocení čtenářů:

Rulie:

“zaujatá fascinace :D”

Flouen:

“...”

luciana:

“Túto poviedku radím medzi moje najobľúbenejšie. Je fakt dobre napísaná samozrejme charaktery postáv boli nastavené dobre podľa canonu, ikeď sa potom postavy ďalej vyvíjali podľa daných okolností a to musím uznať, že veľmi vierohodne. Veľmi dobre napísané, pútavo, záživne, v kuse sa čosi dialo.”

belldandy:

“Tahle trilogie je nejepičtější a nejpromyšlenější Enahmino dílo ( minimálně z těch do češtiny přeložených) a to včetně Mého pátku, který je po pravdě povětšinu času spíše komorním příběhem. A já vždycky chtěla dát alespoň jedné Enahmině práci na FF deníku pětku a zjistila jsem, že u druhého nebo třetího dílu téhle trilogie bych to dokázala. Třetí část je už zas více srdcervoucí a klasicky Enahmovsky melodramatičtější, jenže... právě to, co ji mám chuť vyčítat, se mi na ni zároveň líbí. Oddělit místa, kde je přehánění přínosem, od těch, kde je spíše ke škodě, by byl vážně složitý a sporný (čtenář od čtenáře rozdílný) proces. Skoro všechny postavy se zdají být poháněny pocitem viny, i když samozřejmě třebas Harry je v pointě očistěn a zůstává čistý jako okvětní lístek lilie. Prudký zvrat přenesr postavy z hlubin duševního (a občas i fyzického) utrpení až k pohádkově šťastnému konci. / Nebylo to sice zrovna jednoznačné, ale nakonec jsem přisoudíla pětku právě této části a to právě pro onu citovou vyhraněnost. Do kladů by nejspíš šlo započítat i to, že si lze konečně vynahradit handicap z první části a užít si konečně i trochu toho protivného Snapea. / Po nějaké době po přečtení FF mé tělo zase zažívá klasickou pofanfikční kocovinu při přechodu na všední hladinu emocí. Ještě stále ve mně rezonují některé scény - Harryho odhalení v učebně lekvarů (7kap.), opětovně setkání v Nightmare Manor (17kap.) ... Třebaže ta pětka není zdaleka čistá, za tu schopnost vyvolat v mém tělě tyhle chemické reakce si ji Enahma prostě zaslouží.”

Onnyinka:

“...”

GwenLoguir:

“...”

Adelaine:

“Popravdě nevím, jak to správně hodnotit. Enahma na jednu stranu dokáže ze čtenáře vyloudit city, hodně mě dostávalo, kterak zvládne sugestivně popsat zoufalost prohrávané války. Na druhou stranu přehání, že to až hezký není - z Harryho dělá například daleko větší chudinku, než je zdrávo; nedrží se charakterů, ne že knižních, čert to vem, ale těch, které postavám nastaví a občas nelogicky skáče v ději. Jenže přes všechno tohle jsem to dočetla s určitou dávkou zaujaté fascinace a četlo se mi to dobře. A pak velký obdiv Lupině, že dílo přeložila tak rychle, a zároveň velice čtivě.”