Desiderium Intimum

  • Autor: Ariel Lindt a Gobuss
  • Překladatel: Yellow, Adelaine, Elloii
  • Fandom: Harry Potter
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: Harry Potter/Severus Snape
  • Rating: 18+
  • Slash: ano
  • Dokončeno: nedokončeno
  • Poslední aktualizace: 2013-07-26
  • Počet kapitol: 70
  • Shrnutí: Když ti jedna událost změní život ... Překlady byly postupně uveřejňovány na těchto adresách: http://tequila.iplace.cz/menu/desiderium-intimum http://tmave-modry.blog.cz/rubrika/desiderium-intimum https://tmave-modry.blogspot.com/search/label/Desiderium%20Intimum http://noctesemper.blog.cz/rubrika/desiderium-intimum
  • Klíčová slova: snarry

Hodnocení čtenářů:

FemmeFragile:

“Ačkoliv mám dosud rozečteno, odložím si tu krátký komentář, neb už mi jistý Němec klepe na dveře, a než dočtu tenhle příběh dlouhý jak týden před výplatou, mohly by se mi bezprostřední dojmy z první třetiny už dávno rozkutálet. Nuže: o téhle povídce jsem slyšela, že je to jedna z mála povídek, kde se opravdu dá věřit vývoji příběhu ve snarry. A proti tomu, že je tu Snape až moc zlý. V podstatě ani s jedním (zatím) nesouhlasím. Chápu, že je Harry jistou měrou přitahován temnotou, kterou mu může poskytnout jenom Severus, ale zatím mi to k jeho povaze vůbec neladí. Harry je v povídce takový ukňouraný a naivní, že mám docela problém uvěřit vysvětlení, že ve skutečnosti touží po bolesti a ponížení. Děsně mě štve, jak pořád u Snapea žadoní - nechá se ojet způsobem, že by se každý jiný člověk během toho nejspíš rozpadl, ale sotva se na něj Snape zle podívá, převaluje se v noci v posteli a pofňukává jako třináctka, které zatím ještě nedošlo, že si ji Justin Bieber pravděpodobně nikdy nevezme (už jenom proto, že o ní nikdy neslyšel). Harry mi prostě v téhle poloze (charakterové, ne sexuální, na co myslíte, vy zvrhlíci?) moc nesedl. Snape je naopak výborný ve své IC roli krutého, nelítostného Smrtijeda, který postupně objevuje, že má taky nějaké srdce, ale zase mi u něj až tolik nesedí jisté "perverzáctví", které se ovšem projeví jen tu a tam, takže vesměs se mi tu Snape moc líbí. Ale uvidíme, jsem lehce za třetinou, třeba to ještě celé nakonec bude jinak... Každopádně povídka je to čtivá, a na to, že má asi tak miliardu a dvě stránky navrch, se čte rychle a prakticky sama; navíc se mi oproti řadě ostatních čtenářů jejich toxický, narušený vztah moc líbí (je to zase něco jiného, než je ve fandomu obvyklé), takže čtyřka je víc než zasloužená. Kromě výše zmíněného vykolejení Harryho charakteru ji možná trochu kazí i značné množství překlepů v překladu, chtělo by to korekturu. Edit 25. 8.: Mám dočteno a ani po dočtení nevím, jak se k povídce postavit lépe než velmi pěknou čtyřkou. První třetina opravdu byla slabší, některé věci mi připadaly nelogické, a jakkoli to vypadalo, že budou mít nějaké vysvětlení, tak nakonec neměly. Čekala jsem třeba, že Severus trpí výbuchy agrese kvůli tomu, že si např. dočasně z hlavy vyndává hezké vzpomínky, když jde plnit smrtijedské úkoly, a Harry ho občas zastihne ještě bez nich, proto je Severus tak zlý. S temnou stránkou jeho osobnosti plně počítám a souhlasím, ale i tak byly některé jeho výbuchy mimo vší logiku. Stejně jako Harryho dolejzání, vzdorování, dolejzání, vzdorování... Na druhou stranu, druhá třetina byla absolutně brilantní, a i když ke konci povídka už zase ztrácela tah, minimálně její pointa byla opravdu srdce- i kulervoucí. Ta toxicita jejich vztahu i jich samých tu zkrátka má svůj význam a oceňuji, že se do zpracování takhle těžkého a pro mnohé nepřekousnutelného tématu autorky pustily. S potěšením tedy musím říct, že se tahle povídka zařadila mezi mé nejoblíbenější, byť ji objektivně kvůli některým dějovým lapsům i docela problematickému překladu musím hodnotit tak, jak ji hodnotím.”

Sarkan:

“...”

Kaszia:

“Dílo jsem kdysi rozečetla a skončila u prvních kapitol, kdy mi přišla hlavní myšlenka a pointa taková nereálná. Po čase jsem se k tomu vrátila, abych tomu dala ještě jednu šanci. Když jsem se prokousala "trapným" začátkem, začalo mě to bavit podstatně víc. Snape je tady tak "snapeovský", že je snad "snapeovský" až moc, a je podle mě OOC z úplně jiné strany, než ve většině povídek (ve většině povídek je Snape milejší, tady je snad ještě větší bastard než v původním znění). Což po mnoha sladkých fanfiction byla taková pěkná změna. Jejich vztah je nezdravý, šílený, zavrženíhodný - a právě proto je to jedinečné. Patří to z mého pohledu do takového toho období dekadence, temnoty. Je tím ta povídka prostě jedinečná. Líbí se mi, že atmosféra člověka pohltí - pokud se člověk cítí při čtení chvíli trapně za Harryho, potom smutně za Harryho, potom naštvaně na Harryho, pak je kniha napsaná dobře. Má své mouchy, není to moje "nej", ale rozhodně je velice dobrá... z určitého úhlu pohledu. :)”

ygritte:

“Začátek mi přišel natolik přitažený za vlasy, že jsem se prostě nedokázala dostat za třetí kapitolu. Bohužel.”

Eigni:

“Zkoušela jsem to číst, dostala jsem se snad k jedenácté kapitole. Opravdu poněkud drsné. Plánuji se k tomu někdy vrátit a zkusit to znovu.”

brandivina:

“Jedna z mých srdcovek, která mně dostává do kolen, kdykoliv se k ní vracím.”

Abigail Laukur:

“_23_”

lymmet:

“Podivně nemocný vztah dvou podivně narušených jedinců. V tomhle si fakt nelibuju.”

Cora:

“DI je pro mě fanfikce psaná tak neuvěřitelně strhujícím a dechberoucím stylem a fromou, že jsem její četbu dokončila v polštině (Merlin žehnej on-line překladačům)! Primární zápletka (popsaná už v první kapitole) slabší, ale konec konců - nějaká být musí, že. Následná scéna ve třídě (tamtéž) tak trapná, že se mi zkroutily i prsty na nohou, v důsledku čehož jsem nabyla intenzivní potřeby zachumlat Pottera do deky a ukrýt ho někde hóóódně daleko. No a pak už to jelo. Kdybych měla doma soupravu na cévkování, jsem si jistá, že bych ji opravdu použila, jen abych se nemusela od dalších kapitol zvedat. Emoce ve mě vířily jako bouře, nahoru-dolů, dobře-špatně, naděje-konečná. Poslení kapitola... neuvěřitelná. Kdybych mohla, ohodnotím na víc. Povedlo se vám to, holky, DĚKUJI!!!”

shadow:

“Přečetla jsem 12. kapitol. Na můj vkus je to příliš drsné, postavy narušené a v tom já se nevyžívám. Při čtení jsem měla jen nepříjemné pocity. Pokračovat v povídce nebudu.”

kattyV:

“***”

jesssnape:

“vím, že jsem to kdysi četla, ale už si vůbec nevzpomínám o čem to bylo...”

Trinyx01:

“...”

Tintinka:

“Přečetla jsem dost velkou část, ale tahle povídka se mi prostě nelíbilo a nesedla mi, přišla mi příliš tvrdá a krutá a ten vztah nějaký nezdravý... Ale četlo se to celkem dobře, to ano.”

Adelaine:

“Takže původní zápletka je absolutně divná a nepřesvědčivá, ale v momentě, kdy jsem přijala, že Harry prostě lektvar vypil a že ten v něm probudil skrytou touhu po Snapeovi a donutil ho se podle ní řídit, sebral mu sebekontrolu, tak jsem si to užívala. Jasně, postavy mi přišly OOC, ale v době, kdy mám v povídkách dost Snapea, který je vesměs milý a charakterní a spravedlivý, jen je chudák nepochopený a šikanovaný a bůhví co, jsem si tuto jeho až krutou povahu nesmírně užívala. Navíc ta povídka je prostě strhující, zvláště některé kapitoly. Vyhrocené pocity, kradmé pohledy, tajné schůzky, nejistota, Snape něžný i naprostý zlý bastard a Harry s obrovským záchranářským komplexem, neboť si vzal za osobní poslání Severuse spasit a probojovat se k jeho zledovatělému srdci. Jejich vztah je definitivně nezdravý, ale o tom to je. Oni sami nejsou zrovna příkladem mentálně zdravých, bezproblémových lidí, tak jaký jiný vztah by mít mohli? Taky přiznávám, že mě Harryho chování strašně dlouho štve, strašně dlouho mi vadí, co všechno je ochoten si nechat líbit, ale do té povídky to tak nějak patří. Nechci si furt číst o světě, kde se všichni milují a cukrují spolu... Takže ano, jakmile jsem přijala zápletku, tak jsem uvěřila postavám a užívala si drsnost, rozporuplnost, vyhrocenost a nejistotu. Asi poprvé jsem zažila tak silně to belldandino zmiňované 'odložení nevíry po dobu čtení'. Osobně jsem měla potíže jen s docela dost věcmi ohledně závěrečné bitvy, ale vzhledem k délce povídky a pocitů, které mi dokázala obstarat, to vesele zanedbám:). A musím vyzdvihnout epilog, který se mi strašně líbil.”

Mrmla:

“Přečteno do osmé kapitoly.”

Sectumsempra:

“rozecteno....”

Nerla:

“(Dočtena 4. kapitola.) Tohle číst nebudu a nebudu a nebudu. (SPOILER) Máme tu až donedávna zakázaný lektvar, který se samozřejmě vaří při lektvarech, a protože je Snape pomstychtivý bastard, donutí to Pottera vypít, protože mu jinak sebere body, a Potter je samozřejmě natolik zodpovědný, že odmítá ztratit kolejní body, a tak ho vypije. To je první kapitola v kostce. Potom nějaká klíčová slovní spojení z druhé kapitoly: těsné kalhoty, zuřící požár uvnitř člověka, temná agresivní sexualita... No a nakonec úryvek, který shrnuje vše: "Já a Snape? To musí být nějaký zvrácený vtip. Nenávidím ho! Vždycky jsem ho nenáviděl! Dokonce ani fakt, že mi zachránil život, nic nemění na tom, že je to ten nejodpornější, nejhnusnější a největší bastard na světě! Má ty nejkrásnější oči na světě." Taky máte pocit, že tohle obvykle bývá klíčová pasáž všech parodií? A ještě jeden nešvar, který je ve ff hojný a který nemůžu vystát - proč tam kruci všichni neustále ztrácejí sebekontrolu? Jak často se doopravdy stává, že se někdo v jakémkoliv ohledu neovládne? Jednou za deset let? A jak často se to stává tady? Desetkrát denně? /// belldandy: Nerada v komentářích diskutuju, ale jsou tady dvě věci, ke kterým se chci vyjádřit. První věc - vím, že to asi těžko může být spoiler, koneckonců na začátku uvádím, že jsem přečetla jen čtyři kapitoly, přesto jsou ale dost dlouhé na to, abych uvedla alespoň varování, že prozrazuju přečtené. A za druhé - na sexuální podtext si nestěžuju, stěžuju na formu, jakou byl podán. A zcela chápu, že se to může líbit, mně by se to před dvěma lety taky líbilo, jen teď jsem asi přesycená fanfiction, že tyhle nereálné úvody, které připravují půdu pro další děj, nedokážu strávit. Proto nedávám nulu, ale odkládám pro nezájem, vcelku tady chápu, že je problém ve mně a že to dál může být super.”

Sargo:

“xxx”

Lanevra:

“...”

belldandy:

“Uznávám, že je tady Harry bez sebekontroly - a to od začátku až do konce ... už se mu nikdy nevrátí. (Platí to víceméně všech 70 kapitol, které jsem v polštině přečetla ) :) No jo, mně se to tak líbí, co dělat? Dokonce i těsné kalhoty se mi tam líbí. Nad ně není ... :) Každopádně uznávám, že realistické tohle není. Já to považují spíše za romantické - ve smyslu onoho stylu 19.století - krajní city, protiklady se přitahují (dokonce se tam občas objevuje alegorické spojení hlavních postav s protiklady světla a tmy , tepla a chladu). A romantismus je do určité míry antitezí realismu. Zamýšleno jako parodie to podle všeho nebylo. V tomhle případě jsem krajně pozitivně zaujatá, protože tohle je moje FFF neboli fatální fanfikce. Díky ní jsem (doopravdy) začala číst snarry, slash i fanfiction.”