Když...

  • Autor: Assez
  • Fandom: Harry Potter
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: Severus Snape, Harry Potter, Ginny, Ron, Hermiona ....
  • Rating:
  • Slash: ano
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 70
  • Shrnutí: Opak AU, platí vše, co bylo napsáno v kánonu s jedinou výjimkou ... /// Na pomezí slashe a preslashe /// Úvod: Co udělá autorka, která nesnese smrt Snapea? Nechá ho přežít. Ten výkřik, mimochodem, ten výkřik: „On je naživu,“ když kolem procházeli dva kouzelníci s nosítky, na kterých ležel Snape, patřil Harrymu. A pak… pak se to zvrtlo. Takže ohraná verze, kapitola o nevině bývalého Smrtijeda po tisící prvé je na světě (=soud). Což kupodivu není to, co jsem chtěla říct povídkou.
  • Klíčová slova: preslash, slash, snarry

Hodnocení čtenářů:

Temna0Maky:

“Já vlastně ani nevím, zda se mi to líbilo či ne.Některé lidi může styl jakým je povídka napsaná vadit a jiní ho budou zbožňovat. Tvrdohlavost postav je více než zřejmá, ale jaksi to té povídce spíš přispívá (teda podle mě).;) Děj byl zajímavý a rozepisovat a jednotlivě ho hodnotit by bylo na dlouho a asi bych se zamotala.:) Prostě a jednoduše kvalitní příběh:)”

Abigail Laukur:

“*”

Adelaine:

“Podepsala bych se pod komentář Cory a Kalamity. Az na detaily se mi to líbilo velmi, a co se mi nelíbilo, se mi líbit ani nemělo, protože ty postavy jsou tak strašně tvrdohlavý... 5 si nechavam pro Jako..., které je prostě spadovejsi, udernejsi, jasnější a prostě se mi četlo lip, neboť jsem u něj necítila tolik frustrace.”

zmije:

“Poctivě jsem se snažila a opravdu se mi to hluboce nelíbí.”

KalamityJane:

“Teď nechápu, proč jsem tuhle povídku odkládala tak dlouho. Vlastně vím proč, kvůli zdejšímu rozporuplnému hodnocení. Možná mě mělo zarazit, že většina těch 0-1 hodnocení se týká prvních tří kapitol a vytýkat nedostatek humoru u vážně míněné povídky, to je prostě jen, jak to říct slušně, nesmyslné. Takže jsem ráda, že jsem si povídku, román, nakonec přečetla, protože mám ráda příběhy, které nutí k zamyšlení a neservírují všechno na zlatém podnose. A to je případ Když... Nakonec to nejdůležitější je to, co nebylo nikdy vysloveno. Není to dokonalé, některá místa jsou zdlouhavá, některé kapitoly příliš krátké a tak dále, ale ono na tom nakonec nesejde, protože ten vztah nevztah mezi Harrym a Severusem je tak neskutečně uvěřitelný, až se tomu nechce věřit. :-) Oba charaktery se vyvíjí tak pozvolna, jak sbírají zkušenosti, a přesto jsou to pořád ten zapšklý Zmijozel a praštěný Nebelvír a pořád k sobě tu cestu nemůžou najít. A vlastně ji nikdy nenajdou. Ano, jsem nadšená a rozhodně tuhle nedoceněnou záležitost nečtu naposledy. A ještě poznámka k zařazení, je to minimálně preslash, za mě spíš slash.”

lymmet:

“Přišlo mi to příšerné. Tohle je styl, který já fakt číst nedokážu. Vyumělkovaná póza, patos. Autorčin hysterický výlev o pár komentářů níže sympatií také nepřidal.”

Salome:

“Abych mohla napsat komplexní kritiku, tak to bych to musela číst znovu. A ono to už nějaký pátek (tedy hodně pátků) bude... Takže jen vím, že se mi to tehdy líbilo, že mi to přišlo zvláštní, ale způsobem, který mi nevadil, naopak. Že se mi líbila i ta kratičká forma kapitol, která mi připomínala spíš poezii než prózu.//Jo, slash to je - pokud mě paměť neklame, ke konci jsem to vnímala jedoznačně.”

Cora:

“Tak tohle mě vcuclo. Příběh je to dlouhý a mapuje nezvykle široký rozsah let; jen tak se to nevidí. Snape je tady z mého pohledu jak vyšitý - neuchopitelný, nečitelný bastard, který by na sebe raději seslal Avadu, než aby se myšlenkově odkopal. Harry se mi tu taky strašně líbil a jeho až fanatickou touhu po infomacích jsem sdílela celé čtení. Moc pěkně vykreslené jsou i ostatní postavy a jejich pohnutky - obdivuhodně racionální Ginny, poválečné společenské postavení Draca a jeho rodiny, Minerva, Harryho nejbližší. V některých scénách mi, pravda, chybělo vysvětlení pro trolly, o čem se tu konkrétně mluví... Celkově ale u mě na první dobrou, líbilo se vážně moc. Děkuji.”

Mariana:

“To si děláte srandu? *chytá se za hlavu ve snaze odehnat nastupující bolest hlavy... a kdyby jenom hlavy* No...hodnotit budu rozhodně až po dokončení (opačný postup mi přijde absolutně zcestný – ono jde hodnotit nedomalovaný obraz? Nedozpívanou píseň? Nedostavěnou budovu? Aha.), ovšem už v tuto chvíli, kdy jsem přečetla 56 kapitol, můžu s čistým svědomím říct, že tato povídka mě kvalitou a kvantitou v ní obsažených myšlenek nejen jako čtenářku, ale především jako obyčejného člověka hluboce zasáhla a výrazně oslovila. Kolikrát mě přiměla k zamyšlení i nad věcmi, které s HP neměly co dělat. V povídce se neobyčejně často objevují pasáže, které bych díky jejich morálnímu i jinému přesahu hledala úplně jinde, než ve ff literatuře. Je mi velmi příjemný autorčin styl psaní, způsob vyprávění. Její sloh i gramatika jsou skvěle zvládnuté. Příběh má na míle daleko k prostotě, primitivnosti, přesto se tu ani neobjevuje žádná překombinovanost – není tu nic navíc, nic rušivého. Jako by každá věta měla své místo a svůj význam. Od čtenáře se vyžaduje plná pozornost, a pokud má aspoň minimální snahu a dá si zkrátka tu práci, bohatě se mu to vyplatí a nemá problém s chápáním. Assez v této povídce pracuje s excelentně zvládnutými potterovskými reáliemi, v zásadních věcech je věrná tomu, co napsala Rowlingová – a mně bere dech, jakým způsobem na minulost reaguje a jak nechává postavy vypořádávat se s ní. Dělá to takovým způsobem, že jí bezmezně věřím sebemenší Snapeovo pozvednutí obočí, sebemenší Harryho nádech. Věřím, že takto by postavy reagovaly „doopravdy“. Ačkoli se v ději momentálně nacházíme několik desetiletí po válce, což s sebou nese značné zapojení vlastní fantazie a ne jen těžení z již vymyšleného, neskutečně lehce se mi sžívá s autorkou vykreslenou realitou. Tuto povídku vřele doporučuju těm čtenářům, kteří si rádi přečtou něco doopravdy kvalitního o neslashovém poválečném vztahu Harryho a Severuse. A které neodradí zabývání se rovněž aktuální situací v kouzelnické společnosti. Ovšem dá se vůbec uspokojivě popsat, co vše ta povídka obsahuje? To sotva. Neustále, kapitolu za kapitolou mě autorka něčím překvapí, vyrazí dech, otevře mi oči... abych následně zjistila, že „tohle je ono“. Že tím autorka vyjádřila něco, co mně se dosud nepodařilo. Nacházím v té povídce odpovědi na spoustu osobních problémů a dilemat, pomáhá mi ujasňovat si a ujišťovat se. Má obrovské charisma. A mám pocit, že cokoli napíšu, nikdy to nevystihne vše, co bych k této povídce chtěla říct. Takže zatím tak. Po dočtení: Je to skvost. Snarry drahokam české HP FF.”

assez:

“Děs. Škvár. Hrůza. Horší jsem nečetla. Proč že to vůbec někdo napsal? Braková literatura s bulvárním kontextem. Ne. Je to čím dál tím horší.”

Akkarra:

“Já zvládla dokonce 6... Ano, autorčiny pokusy o filozofické vyjádření stojí opravdu za to. Nehledě na absolutně nezvládnutá souvětí a celkovou chaotičnost. /// Bellandy: Já netvrdím, že to později není lepší, ale odmítám trpět až do 48. kapitoly. :) Mě se tahle povídka prostě nelíbí a nedokázala jsem na ní najít absolutně nic, co by mi přišlo aspoň minimálně sympatické nebo co by ve mě podnítilo aspoň malinkou touhu číst dál a dát tomu šanci. Pro mě prostě hodnocení nula... /// Bellandy: Není za co. Já diskuze vítám. :)”

Sargo:

“Xxx”

SaoKissa:

“Přečetla jsem první tři kaitoly. A nelíbilo se mi to. Kapitoly jsou enormně krátké, bez vtipu, nudné. Autorka se snaží "filizofovat". Ano, musím to uvést v závorkách, protože její 'úvahy' mi přijdou jako moje slohovka z šesté třídy. Vracet se k tomu rozhodně nebudu.”

Sectumsempra:

“k precteni”

belldandy:

“Na Assez oceňuji zejména to, že její texty nejsou nikdy x-tým převyprávěním téhož. U málokoho vidím tolik úsilí přidat do fikce i něco za sebe. Taky si myslím, že se snaží opravdu vystihnout charakter postav. Speciálně u téhle fikce se mi líbí míra, do jaké ctí data kánonu, včetně epilogu (ne, že bych to vyžadovala, ale prostě málokdy se to vidí.). - Když .. se skládá ze dvou (až tří) poměrně odlišných částí. V první jsou jen krátké kapitolky představují si jednotlivá setkání hlavních postav, v druhé jsou kapitoly delší, vyprávění souvislejší - a v ději se Severus a Harry znovu setkávají v Bradavicích. Asi si chovám pochybnost, zda se nebylo možno k cíli dostat rychleji a příměji. Jestli by příběhu neprospělo víc prostých vyprávění, která by čtenáře snadněji uvedli do děje a kdesi cosi. Nu pětku ani odpad, jak si přeje Assez asi nedokážu dát, ale o té čtyřce nemám pochybností, zvlášť když zvážím nízké hodnocení ostatních, které mi (nic naplat) přijde trochu nespravedlivé.”