Dva druhy sejra

  • Autor: Lord Roderik Galant
  • Fandom: Originální Fic
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: Jarvo, Lví král, Briánek, Billy a další
  • Rating: neuveden
  • Slash: ano
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 8
  • Shrnutí: Autorova slova: Příběh pana veterináře alias Jarva už znáte. Nyní je na čase vyslechnout si i druhou stranu. Možná vás překvapí, kolik kostlivců se skrývá ve skříni Lvího krále, jenž je dokonalým příkladem člověka otročícího vlastní výjimečnosti. (A neříkejte, že jsem vás nevaroval!)
  • Klíčová slova:

Hodnocení čtenářů:

Sylwia:
“hezky mile”
Ostravanka:
“q”
belldandy:
“Přiznávám, taky jsem první dvě třetiny uvažovala, že se k tomu než se tu vůbec něco pořádného stane snad nepročtu, ale ... jako obraz do sebe zahleděnéhonarcisa, co se rád poslouchá, to vlatně bylo docela trefné. :) Asi bylo taky trefné, že jsem mu pro jeho pocit výlučnosti měla chuť místy dát přes hubu. Jako správnému narcisovi se mu nakonec stala osudným náklonost k vlastnímu obrazu, takže se nakonec potrestal sám. A ... samozřejmě ... líbil se mi taky styl, kterým je to napsáno. To že někdo vůbec dá ve slashi postavě vlastní způsob řeči považuji za cennou zvláštnost (i když to asi nebude jako od Vidala :), tak už za to bych okrouhlila nahoru.”
shadow:
“Už to nebylo takové jako v Tak copak nás trápí? a nějak se nemůžu smířit s tím koncem. Přesto se mi příčí dát trojku.”
Victoria:
“...”
sigam:
“...”
sandymathews:
“snad”
Akkarra:
“Ne, bohužel. Nedokážu to dočíst. Nudí mě to a unavuje. Po předchozím dílu je to opravdu těžké zklamání... :(”
SinamLlumi:
“Bohužel, prokousat se byť jen první kapitolou mě stálo značné množství sil (hned na úvod vpálit 8 egomaniakálních stránek popisu a rodinné historie bez slůvka dialogu??) a můj dojem je, že spíš, než by autor trpěl nadstandartním talentem, umí nadstandartně klamat tělem. Zkrátka pohledný češtin není všechno. //// EDIT: Dočteno, když kolega tak hezky prosí. :) Dojmy shrnu telegraficky: příšerná nuda, červená nit stereotypů, hlavní hrdina nezajímavý (a nebude to jeho východním původem), show, don't tell, for fuck's sake!, tempo obscénní, „duchaplný humor“ po několika stránkách vysloveně obtěžoval, z vysvětlivek je vidět, že autor má o IQ svých čtenářů opravdu vysoké mínění. A výjimečnost, inteligenci, bisexualitu... koneckonců, i tu Británii, znám trochu jinak. (Z první ruky. :p) 3 body, aby Purple neměl koťata, a za Cockerův hlas, který mi kdysi zpříjemnil jeden podzim. Vážně nic ve zlém, já to nežeru, ale vám ostatním přeju dobrou chuť. :) / Purple Haze: Mezi námi knihomily, přečti si třeba Live From Golgotha od Vidala, chceš-li vidět, jak se tenhle styl píše tak, aby se čtenář nepozvracel. ;) A jinak si z toho nic nedělej, najdou se lidi, kteří i Viewegha nebo JK považují za spisovatele... S.L.”
Purple Haze:
“Pokračování povídky Tak copak nás trápí? (http://www.ffdenik.cz/index.php?str=viewstory&tale=1249). Autor ukázal, že měnit styl je pro něj hračka a celá povídka je psaná hovorovým jazykem. Perfektní psychologie postav už mě ani nepřekvapuje (spíš by mě překvapil opak), působivě a lidsky zpracované téma incestního vztahu otec+syn (věříte, že tohle by se mohlo stát a ani se nad tím nepohoršujete - to byl aspoň můj případ a případ všech, co napsali komentář), Londýn jakožto další z postav, cynický humor vypravěče, za kterým se skrývá zranitelnost. Klidně se přiznám, že mám zkrátka pro autorovu nepodbízivou, v mnoha ohledech intelektuální tvorbu slabost. V mých očích nemá na netu konkurenci. /// :-) Tak ještě dovětek: Na autorovi si vážím toho, jak dokáže fikci a realitu smíchat dohromady tak, že kolikrát ani jeho nejbližší neví, kde začíná fantazie a končí skutečnost (v téhle povídce si například celou rodinu Lvího krále vymyslel, a to tak dokonale, že čtenář věří, že je to jeho rodina, o kom píše), a především že jeho postavy nejsou černo-bílé, že se během příběhu vyvíjí (jak by to v dobré knize mělo být). Pokud někdo nemá rád postavy, které jsou komplikované a jsou buď kladné nebo záporné, určitě si svou oblíbenou četbu najde. Takové je na netu spousta. :) Btw: kdo někdy četl nějakou KNIHU, ví, že mnohý autor popíše třeba i 20 stránek, než se objeví první dialog. (Už končím. Jenom je mi vždycky smutno, když vidím, jak opravdu nadaný, originální autor zapadne v průměru, protože lidi prostě šokuje všechno, co z toho průměru vybočuje. Proč se pídit po podstatě chování Lvího krále? Snazší je přestat číst a odsoudit ho. Ale na to má samozřejmě každý právo.)”