Andílku

  • Autor: M.R.K.E.V.
  • Fandom: Originální Fic
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: dívka, andílek, matka aj.
  • Rating: 12+
  • Slash: ne
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 1
  • Shrnutí: Autorka napsala: Povídka, která mi strašně dlouho ležela v hlavě. A ještě dýl mi její první verze ležela v počítači. Konečně je hotová a díky beta-readu mojí milované Asweroth připravená k uveřejnění. Tak ji tady máte a doufám, že se vám budou líbit i moje ne HP povídky.
  • Klíčová slova:

Hodnocení čtenářů:

terkacarodejka:

“4/5”

Sylwia:

“to je andílek”

Usmevava_Barush:

“.”

Ostravanka:

“q”

Sargo:

“Asi se nedovedu prenest pres to strasne nesympaticke andilkovani. V ramci zanru ale asi obstojne...”

SaraPolanska:

“Mě to oslovilo. Některé věci mě tam ruší, ale myšlenka, která nakonec asi začala žít svým životem, se mi líbí. Jinak bych jen reagovala na to, co se objevuje v předchozích komentářích - autorku neznám, a nemám ponětí, zda ji znají ostatní, ale říct, že nemůže vědět, jaké to je, mi přijde divné, protože... co my víme?”

Aha_Lucia:

“ano, smutné, no nič viac”

Akkarra:

“Tak tohle ne - nedočteno. Nevadí mi ani tak příběh, jako spíš hrdinka sama - nějak nevím, jestli jsou jí 3 nebo 13 a nevím, která z těch variant je horší. Nemůžu si pomoct, ale na mě to úderně nebo dokonce důvěryhodně opravdu nepůsobí. A to vím, o čem mluvím. Taky se omlouvám těm, na které tahle povídka působí, ale prostě ne!”

sandymathews:

“:( krásná”

SinamLlumi:

“Zjevně nejsem cílová skupina a moc se omlouvám všem, pro které tato povídka něco znamená, ale u mě tohle není nic víc, než vysoce koncentrované citové vydírání čtenáře. Nemluvě o tom, že bytostně nesnáším, když někdo píše o takových věcech jako by měl ponětí, jaké to je. Připadá mi to jako výsměch všem, kdo na rozdíl od autorky v životě měli tu smůlu, že je něco takového potkalo. S.L.”

Memorin:

“Silné a úderné. Přesto mi není sympatická hrdinka. slabá 3”

ZJTrane:

“Nádherné, boľavé. Krásne napísané.”

Purple Haze:

“Neuvěřitelné! To bylo tak krásné a sugestivní, že mi až slzy vyhrkly do očí! A ten konec... Potvrdil mou domněnku o vývoji děje. Krásné! (Vzpomněl jsem si, jak jsem i já měl v dětství podobné přátele.)”