Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
Autor: wixie Jazyk: ČJ
Autor: wixie Jazyk: ČJ
“Tohle je povídka, která je fakt boží a má skvělý pokráčka. Jinak řečeno, je to typický výtvor pubescentek pro pubescentky, který dělá fanfiction špatné jméno – a který si přesto, či spíš právě proto své nadšené čtenářky (nikdy ne čtenáře) najde. Takže si shrňme fakta: Hermioně je 26, takže je samozřejmě atestovanou vedoucí lékařkou specializovaného oddělení (medicína 6 let, atestace nejméně 4 roky, a možná by si předtím mohla udělat maturitu? Co myslíte… taky vám to nevychází?), a je tak stará, že si rychle musí namluvit prvního chlapa, který o ni projeví zájem, protože jí tikají biologické hodiny… Přestože ho samozřejmě nemiluje – ovšemže hajzl je on, ne vypočítavá mrcha, která předstírá city ve vidině krásného domu za oceánem. (Ale jistě, pro jedenáctileté dívenky jsou všichni nad dvacet obstarožní staré panny. Ostatně i 46letého Severuse autorka nazývá starým pánem. Když o tom tak uvažuji, tak na jedenáctiletou to není vůbec špatné.) Pravopis odpovídá úrovni děje, chyby mají zpočátku i zvyšující se tendenci (kupodivu jejich počet stoupl poté, co se objevily nadšené díky autorky betě, což je pozoruhodné. Je jich běžně i mezi 20-30 na kapitolu (které nemívají ani 2000 slov). Ke konci ale bylo lepší. Jazyk: hovorové výrazy mimo přímou řeč (kafe, specialistů přes oči, zcvoknout) , onanie s interpunkčními znaménky („Cože jste?!!“), otázky ukončené tečkou (Jak to pak dopadlo.) , fragmenty vedlejších vět ( Vy se nějak vyznáte v nemocnicích. Na to, že jste ještě v žádné neležel.) Kostrbaté věty (Ještě při troše bdělého stavu), cizí slova , která jsou nad síly autorky (co to tady zavádíte za extempore). Styl: jsme několik kapitol v hlavě Hermiona – a ejhle, hup a jsme bez varování u Snapea, abychom se zas vrátili… Ovšem to nebrání autorce v regurgitaci - musíme si celou scénu přetrpět ještě jednou převyprávěnou Snapem. Ne, autorko, čtenář není pitomý. I když soudě podle reakcí… možná to opravdu někteří potřebují… Text působí dojmem, že autorka dlouho nečetla nic kromě špatné fanfiction, jestli vůbec někdy. Fakty se autorka rozhodně nenechá nijak svazovat v tvůrčím rozletu: Medik v rámci povinného kolečka dělající operace na očích. Muž udržovaný v bezvědomí, měl hlavu zabořenou v polštáři. „…a zda je cítíte mozkem, když to řeknu laicky“ – ne, žádný lékař by tohle neřekl, protože každý by rozlišil – a to i pro laiky – mezi čitím a vnímáním. Po této větě bych na místě pacienta propadla panice, že se za lékař vydává sanitářka či prodavačka z bufetu. Ale ne, žádná prodavačka – prostitutka, když namísto běžných metod neurologického vyšetření to „čití mozkem“ vyšetřuje tak, že „mu začala navyklými pohyby masírovat levé lýtko.“ Autorčino pojetí sester jako fiflen a slepic podřízených lékaři – to je urážka i českých sester, natož britských, které mají už desítky let vysokoškolské vzdělání, nezávislé vlastní řízení a mezi jejichž pravomoci patří i předepisování léčiv. Popisuje prostředí, o kterém nic neví. České reálie beze smyslu přenesené do Londýna. Vnímání zdravotnické reality je naprosto mimo: abych nebyla nařčena ze střetu zájmů, kdyby se kdokoli dozvěděl, že léčím svého bývalého profesora. Popis oční operace a funkce oka, včetně návodu, aby se na to druhé „moc nedíval“ je zcela mimo. Z hlediska kánonu je zcela mimo, proč by se měli nechat kouzelníci – není to tak, že byli schopni nechat narůst celé nové kosti, že? – léčit mudlovskou medicínou. Sestřičky opravdu nejsou totéž, co fyzioterapeuti. Fyzioterapeuti nejsou potřeba u hromadné nehody, to by tam byla asi platnější oční lékařka. Znásilňování skutečnosti podle potřeb autorky v tomto příběhu dosahuje enormních rozměrů. Oční lékařka, která vede rehabilitaci. A ovládá neurologii. A samozřejmě také lektvary a nejspíš i stavbu raket. A přesto dělá práci sester, ba i sanitářů. Ne, opravuji se – Hermiona to vše neovládá. Ona neovládá ani to oční lékařství a svou „rehabilitací“ by pacientovi opravdu ublížila. Promerlina, proč se autorka nezeptala strejdy googla nebo nějaké kamarádky? To tak pohrdá čtenáři, že jí nestojí za ověření ani pravopisu, ani faktografie? Stejně se autorka nenechá omezovat ani psychologií postav – nejen, že jsou OOC, ale neobstály by ani jako originální postavy, jelikož jednoduše nemají vnitřní logiku. Originální postavy jsou nevěrohodné. Děsivá je Minerva (říká Snapeovi chlapče, a přežije to). Snape je typický Snape špatné fanfiction, s hláškami, kterými se tento typ tvorby hemží, ovšem s nimiž se v kánonu nesetkáme („Kdo bude učit tu bandu trollů?!“) Severus jako oběť sexuálního obtěžování ze strany kolegyně, která se jako deux ex machina snese bez sebemenší zmínky do hry – tedy prozrazující, že autorka píše bez jakéhokoli plánu Logika příběhu – není logický ani začátek (odchod Hermiony z kouzelnického světa), ani ústřední zápletka, ani role Minervy, ani Hermionin úlet, ani reakce na něj. Logického jsem tam nenašla vůbec nic. (Příběh: originalita zápletky: 1, logika děje: 1, postavy: 1, reálie: 0, struktura, vypointování: 2, styl: 2, formální stránka: 2, přesah: 1, celkový dojem: 0.”
Přidělené hodnocení: 1 Dne: 2015-06-19 21:32:23