Komentáře k povídkám autora/autorky: assez

Dura lex, sed lex

Autor: assez      Jazyk: ČJ

A-SISI:

“Povídka, u které jsem měla velmi silné pocity absolutní bezmocnosti a nespravedlnosti - tak silné, že jsem místy přestávala číst. I to je známka autorčina umu - když dokáže čtenáře takto strhnout.”

Dura lex, sed lex

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Aha_Lucia:

“úžasná poviedka, kde autorka vykresľuje fatalitu ľudského konania, pohnútky a rovnako aj následky. pekne vystihla priam shakespearovský (povedala sama autorka) skon dvoch krásnych (to myslím ironicky, ale posúďte sami) postáv a konečný "happy end" alebo koniec ako má byť pôsobil príjemne, rovnako ako celá poviedka : )”

Dura lex, sed lex

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Lutadora:

“TESIM SE”

Dura lex, sed lex

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Zuzi:

“Fajnové to bylo”

Dura lex, sed lex

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Mariana:

“Nemám ráda souhrnné komentáře k celé povídce, souhrnné hodnocení celé povídky – nedá se v tom mnoho sdělit – pokud to sdělení má být relevantní. Ovšem na tomto principu funguje tento deník, takže... Povídku jsem četla celou, až když už byla úplně dokončena – takže můj dojem z ní byl rovnou ucelený a nekouskovaný. A to čtení jsem si hodně užila. Velmi mi vyhovovalo téma povídky i časové zařazení děje. Asi úplně nejvíc na povídce obdivuji, jak přirozeně se autorce podařilo vystihnout Harryho duševní stavy, to bylo dechberoucí. A vůbec – psychologii postav má assez zvládnutou tradičně brilantně. Už jen díky ní bych měla důvod vyhledávat její povídky. Nová postava mi ani trochu nepřekážela, naopak si myslím, že se autorce dost povedla. Já se jí bála, a to ne zrovna málo. Objevovaly se tam okamžiky místy hororové, ovšem taky chvíle velmi vtipné, které to skvěle odlehčovaly. Potěšil mě nový školní předmět – vynikající nápad. Pokud mám zmínit Minervu, pak můžu s klidem říct, že jsem s ní neměla sebemenší problém, mé představě plně vyhovovala. A obzvlášť příjemně mě překvapilo podání Draca – jedno z nejlepší, co jsem četla. Ačkoli ho jinak nevyhledávám, tady mě velmi bavilo a zajímalo sledovat, co se s ním děje. Hodně se mi líbilo, že se autorce podařilo několikrát mě šokovat dějovým zvratem, který jsem naprosto nečekala, což mělo za následek, že čtení této povídky mělo extrémně daleko k nudě. Moje napětí bylo udrženo až do konce. A ten konec – to je skoro kapitola sama pro sebe. Obdivuhodně padnoucí. Podařilo se mu povídku neshodit, ale naopak snad ještě pozvednout – excelentní tečka, která umocnila můj čistě kladný dojem ze čtení.”

Harry Potter a bezvýznamné věty

Autor: assez      Jazyk: ČJ

A-SISI:

“Klasický styl a klasická kvalita - pro ty co znají netřeba upřesňovat, pro ty co ne - doporučuji přečtení.”

Harry Potter a bezvýznamné věty

Autor: assez      Jazyk: ČJ

soposova:

“Vidím, že se tahle močůvka s názvem FanFiction deník a její poseroutkové, které jste nikdy neviděli autorům opravdu pomáhat, jak se dušují, že tady dělají, a nikdy jste ani vzdáleně nezahlédli jejich komentář pod povídkami, proč asi, že - že by z obavy, co by jim na jejich geniální postřehy, názory a vývody řekli čtenáři a autoři daných počinů?, za to se po vzniku deníku snesli sem jak kobylky, aby zde vyprázdnili svůj ostrovtip a bystrou mysl. A ono zbytečný ten přebytek času a energie na čísi straně ještě někdo čte… jsem slyšela. Tak výborně, jdeme na to. Takže se pojďme podívat na to, co například prozrazuje konkrétní literární kritika konkrétní osoby u konkrétní povídky - Salome: Daná osoba se očividně nechá ráda spoutat pravidly. Dle toho také vypadají její komentáře – na první pohled se zdá, že jsou uhlazené, rozumné a dobře pochopitelné, což je však optický klam prázdné formy. V souladu s tím, jak rigidně se očividně daná osoba drží pravidel, je mi zřejmé, že cokoliv, co nespadá do jejího schématu chápání, bude nejspíš velký problém, a to včetně vzdělávání a pochopení složitějších studijních konceptů. O těchto svých malých dílčích pravidlech si daná osoba zjevně myslí, že jsou nad zákony, a nedržet se jich rovná se kriminálnímu počinu. Je těžké si rozumět s někým, kdo má přesně opačné vnímání literární četby, tvorby, literatury. Přístup autora tohoto komentáře jasně naznačuje, že se sice drží nějakých pravidel, která byla ustanovená pro jednodušší čtení, aby se jakéhosi základního pochopení domohli i jednodušší lidé, bohužel jí rigidní se držení těchto (volitelných) pravidel, zabraňuje chápat širší kontext a zpracovat text i z dalších stránek než jen jí zvolených parametrů, včetně toho uvažovat nejen nad tím, co čte, ale také jak o tom posléze píše, co to o něm jako o člověku vypovídá, o čem píše, co ví o tom, co kritizuje, co ví o možnostech a situacích, v jakých text, o kterém píše, vznikal, co ví o tom, kdo a za jakých podmínek povídku na internet vložil. Kdysi kdosi řekl, že je velká chyba, že se autoři fanfikce hodnotí stejným způsobem jako autoři publikovaných knížek. Tato osoba přišla však do světa tehdejší fanfikce poměrně pozdě, takže jí zjevně unikly souvislosti – oni se autoři fanfikce nehodnotí stejně jako autoři publikovaných knížek, to pouze jednodušší jednotlivci považují autory textů za jednu a tutéž neviditelnou osobu, která má pro ně přesně ten daný věk, aby jim nebylo blbé daný text po libosti kritizovat. Autor této rádoby kritiky (a několika velmi pikantních dalších) se snaží stavět do role soudce, který má morální, racionální a logickou převahu nad autory, přičemž každým svým slovem dokazuje, že vlastně neví, co to psaní je, a jak by ho vlastně měl provozovat. Bohužel místo toho, aby si naťápal na hubu předtím, než začne verbálně onanovat určitým pro jednoduché jedince stravitelným stylem nad texty nezletilých osob, a vlastně svým dokonalým vybroušeným stylem jenom dokazuje, že nad tím, co napsal, vůbec neuvažuje. Neuvažuje, že ze své pozice očividně dospělého (osoba nezletilá by totiž zjevně takovýto formalistní paskvil nenapsala - sláva plochému formalismu) vykonává soudy literární kritiky nad dítětem. Konečně text, který nebylo těžké zkritizovat, což! Nikdo tě nenutí a nikdy nenutil číst takové texty, nad kterým je třeba nejen je bezhlavě přečíst a masturbovat spolu s nimi, ale nad kterými se ve skutečnosti musíš přemýšlet, proč je tam někdo napsal. A o tom to celou dobu vlastně bylo – odpovězte na otázku, proč jsem to napsala, odpovězte na otázku, proč jsem to napsala, jak jsem to napsala. Chápu, že jsi to nikdy nepochopila, protože jsi nikdy tak hluboko do textu vlastně nezašla. Děkuji, že jsi mi odpověděla na otázku, co to vypovídá o tobě. Není divu, že se ti text nelíbil. Nejsi jeho cílová skupina, protože byl vlastně psaný o tobě. O lidech, kteří čtou, ale vlastně je to nezajímá. Myslíš si, že jsi ten text přežila, ale vlastně jsi jenom potvrdila smysl toho úsilí. A smyslem toho úsilí rozhodně nebylo nechat všechny lidi přečíst všechno dokonce za každou cenu. Nikdy jsem se v ničem z toho, co jsem napsala na své stránky jako povídku, nikomu vědomě nepodbízela, jak mi nevědomě vnucuješ, abych dělala. Děkuji. Mé bezbřeze ironické mladší já Ti z duše děkuje a zdraví Tě. Pro tvou informaci cílem tvé četby bylo najít něco zhola jiného, než co bylo mým cílem sdělit - chápu, že to je velmi matoucí. Další věc, která byla odhalená tvým stylem četby, je, že čteš velmi plytce a povrchně. Ale chápu, že ne každý má ten dar brát text komplexně. Díky za pochvalu, nebylo jí třeba. P.S. “Proč si ho nepřivezla *S* sebou, když Snapeovi nevěří?“, když už se stavíš do pozice osoby, která si může dovolit poučovat, a nebo změnili od té doby, co jsem se to naposledy učila, gramatiku? Měla by sis víc hlídat vlastní texty – pokud o nich tedy předem nesoudíš, že jsou odpad, což bych ti ale vzhledem k tomu, kam jsi našla kuráž své postřehy schovat, vlastně ani nevyčítala. P.P.S. Ad pravila, na kterých tak ráda provozuješ mentální rimming: dodržovat bych je mohla, aby tys pochopila, co já jsem chtěla svými texty říct, ale kdybych se jich skutečně tak křečovitě držela, riskovala bych, že se ze mě stane zhruba stejně nudný člověk, který by neměl o čem psát, a tudíž bych si raději musela zvolit jednodušší cestu kritiky již existujícího. Tam si přece jenom stačí zvolit dostatečně jednoduchý cíl, abych vypadala pěkně - viz předchozí text. P.P.P.S. Já jsem i ve svém mladém věku aspoň věděla, že moje povídky nikomu neublíží, a v souladu s tím jsem postupovala. Můžeš říct to samé o svých rádoby kritikách? A pro ty z vás, kteří přichází na toto místo až nyní: Dávejte si velkého majezla nejenom na to, jaké povídky čtete, ale dávejte si taky veliký pozor na to, čí kritice důvěřujete. Věřte mi, že místní kontext zdaleka neznáte. Tomu říkám hledat tak dlouho, až dojedu někoho, na koho budu mentálně stačit. To by mě zajímalo, jaké skvosty jste třeba ve 14 napsali vy tady všichni. Maucta.”

Jak dlouho trvá naděje

Autor: assez      Jazyk: ČJ

A-SISI:

“assez a její návrat (?) k psaní po delší odmlce. Víc asi není třeba dodávat, výtečné jako vždy.”

Jak dlouho trvá naděje

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Fleur Tera:

“skvelá poviedka.. miestami tak pohlcujúca, až som cítila to napätie z očakávania, ako to nakoniec dopadne.. koniec by som si možno predstavovala inak, na môj vkus bol príliš dlhý, ale aj tak som si ho užila. Prečítané jedným dychom.”

Jak dlouho trvá naděje

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Mariana:

“Pokud se ošklivě nepletu, toto byla první povídka, kterou jsem od assez přečetla. A měla na svědomí, že jsem ve čtení autorčiny tvorby pokračovala. Povídku jsem si užívala část za částí – a víc než kde jinde jsem byla skoro po celou dobu zmítána různými svými bláznivými teoriemi, aby mi pak odhalená pravda naprosto vyrazila dech. Děkuji za ten nápad a za jeho vynikající zpracování. Nejvíc jsem oceňovala výraznou a výtečně zvládnutou psychologickou rovinu příběhu. Čemuž dala nádherně vyniknout první osoba :) Ale to si prostě musí člověk přečíst a prožít s postavami, aby pochopil... Ukázka šíleného mistrovství :) Naprosto mě to přemohlo, kéž by bylo takových povídek víc. „I po pěti letech vám to jde, profesore. Člověk by řekl, že ti červi ve vašem mase a hlína v puse vás trochu přibrzdí…“ :)”

Jako...

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Mariana:

“Jako... není, podle mého drzého názoru, samostatnou povídkou. (Není a je, ale toho si nevšímejte.) Nepřichází v úvahu číst si ji bez předchozího přečtení Když..., jejíž je neoddělitelnou součástí. Sice lze hodnotit Jako... samostatně, ale ne bez znalosti Když... Myslíte si, že vztah Harryho a Severuse je složitý? Ještě jsem nečetla povídku, která by tu složitost dovedla tak dokonale vyjádřit. Která by se dostala víc k... podstatě. Která by jen neklouzala (byť líbivě) po povrchu, ale která by šla až takhle na kost. Když... považuju v žánru HP snarry FF za zásadní dílo. Kdyby existovala snarry čítanka, tahle povídka by se v ní objevila. Když... může existovat bez Jako..., ano, může. Ale je to jako dort bez polevy. Jako... dovysvětluje Když... Jako... vypráví ten samý příběh z pohledu, který jste nedovedli ani odhadovat – z pohledu Severuse. Přináší tedy do příběhu další rozměr. Nečekala jsem, že vyprávění toho stejného příběhu znovu může být místy i napínavější než první verze – verze z pohledu Harryho. Věřte mi, může. (Ještě lépe – nevěřte mi a přečtěte si to.) Jako... není jen doplňkem ke Když... Jako... je plnohodnotnou součástí toho příběhu. Pokud jste se nedovedli rozloučit s Když..., Jako... vás zachrání – dovolí vám to. Myslela jsem, že půjde říct, kterou z těch částí mám raději. Vyloučeno. Jedna bez druhé by nebyla kompletní. Hmm... ano, jsem ráda, že tohle všechno napsat můžu – a že nepotřebuju nic přikrášlovat. Nebudu se krotit, ne u Když... a ne u Jako... Nekritický obdiv? Nikoliv – obdiv, který vyústil z podrobného, pečlivého čtení, které jsem si neskutečně užívala. Prostě si myslím, že... A nebo ne. Přeci jen se trochu krotit budu. Autorka ví.”

Jako...

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Cora:

“Severusovým POV se vysvětlilo mnohé. Bez Jako... by celý příběh asi nebyl úplně ucelený, s ním do sebe kolečka krásně zapadla. I přes to, že se děj odvíjel podle mých představ a přání, mě stejně nakonec asi nejvíc dostalo znění Brumbálova dopisu. To bylo vážně geniální. Jedno slovo, ale pohlo zemí :-)”

Jako...

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Adelaine:

“Takhle by to mohlo s největší pravdepodobnosti vypadat, což znamená, ze se mi vůbec nelíbilo, co ty postavy vyvadely.”

Když...

Autor: Assez      Jazyk: ČJ

Mariana:

“To si děláte srandu? *chytá se za hlavu ve snaze odehnat nastupující bolest hlavy... a kdyby jenom hlavy* No...hodnotit budu rozhodně až po dokončení (opačný postup mi přijde absolutně zcestný – ono jde hodnotit nedomalovaný obraz? Nedozpívanou píseň? Nedostavěnou budovu? Aha.), ovšem už v tuto chvíli, kdy jsem přečetla 56 kapitol, můžu s čistým svědomím říct, že tato povídka mě kvalitou a kvantitou v ní obsažených myšlenek nejen jako čtenářku, ale především jako obyčejného člověka hluboce zasáhla a výrazně oslovila. Kolikrát mě přiměla k zamyšlení i nad věcmi, které s HP neměly co dělat. V povídce se neobyčejně často objevují pasáže, které bych díky jejich morálnímu i jinému přesahu hledala úplně jinde, než ve ff literatuře. Je mi velmi příjemný autorčin styl psaní, způsob vyprávění. Její sloh i gramatika jsou skvěle zvládnuté. Příběh má na míle daleko k prostotě, primitivnosti, přesto se tu ani neobjevuje žádná překombinovanost – není tu nic navíc, nic rušivého. Jako by každá věta měla své místo a svůj význam. Od čtenáře se vyžaduje plná pozornost, a pokud má aspoň minimální snahu a dá si zkrátka tu práci, bohatě se mu to vyplatí a nemá problém s chápáním. Assez v této povídce pracuje s excelentně zvládnutými potterovskými reáliemi, v zásadních věcech je věrná tomu, co napsala Rowlingová – a mně bere dech, jakým způsobem na minulost reaguje a jak nechává postavy vypořádávat se s ní. Dělá to takovým způsobem, že jí bezmezně věřím sebemenší Snapeovo pozvednutí obočí, sebemenší Harryho nádech. Věřím, že takto by postavy reagovaly „doopravdy“. Ačkoli se v ději momentálně nacházíme několik desetiletí po válce, což s sebou nese značné zapojení vlastní fantazie a ne jen těžení z již vymyšleného, neskutečně lehce se mi sžívá s autorkou vykreslenou realitou. Tuto povídku vřele doporučuju těm čtenářům, kteří si rádi přečtou něco doopravdy kvalitního o neslashovém poválečném vztahu Harryho a Severuse. A které neodradí zabývání se rovněž aktuální situací v kouzelnické společnosti. Ovšem dá se vůbec uspokojivě popsat, co vše ta povídka obsahuje? To sotva. Neustále, kapitolu za kapitolou mě autorka něčím překvapí, vyrazí dech, otevře mi oči... abych následně zjistila, že „tohle je ono“. Že tím autorka vyjádřila něco, co mně se dosud nepodařilo. Nacházím v té povídce odpovědi na spoustu osobních problémů a dilemat, pomáhá mi ujasňovat si a ujišťovat se. Má obrovské charisma. A mám pocit, že cokoli napíšu, nikdy to nevystihne vše, co bych k této povídce chtěla říct. Takže zatím tak. Po dočtení: Je to skvost. Snarry drahokam české HP FF.”

Když...

Autor: Assez      Jazyk: ČJ

Cora:

“Tak tohle mě vcuclo. Příběh je to dlouhý a mapuje nezvykle široký rozsah let; jen tak se to nevidí. Snape je tady z mého pohledu jak vyšitý - neuchopitelný, nečitelný bastard, který by na sebe raději seslal Avadu, než aby se myšlenkově odkopal. Harry se mi tu taky strašně líbil a jeho až fanatickou touhu po infomacích jsem sdílela celé čtení. Moc pěkně vykreslené jsou i ostatní postavy a jejich pohnutky - obdivuhodně racionální Ginny, poválečné společenské postavení Draca a jeho rodiny, Minerva, Harryho nejbližší. V některých scénách mi, pravda, chybělo vysvětlení pro trolly, o čem se tu konkrétně mluví... Celkově ale u mě na první dobrou, líbilo se vážně moc. Děkuji.”

Když...

Autor: Assez      Jazyk: ČJ

Salome:

“Abych mohla napsat komplexní kritiku, tak to bych to musela číst znovu. A ono to už nějaký pátek (tedy hodně pátků) bude... Takže jen vím, že se mi to tehdy líbilo, že mi to přišlo zvláštní, ale způsobem, který mi nevadil, naopak. Že se mi líbila i ta kratičká forma kapitol, která mi připomínala spíš poezii než prózu.//Jo, slash to je - pokud mě paměť neklame, ke konci jsem to vnímala jedoznačně.”

Když...

Autor: Assez      Jazyk: ČJ

KalamityJane:

“Teď nechápu, proč jsem tuhle povídku odkládala tak dlouho. Vlastně vím proč, kvůli zdejšímu rozporuplnému hodnocení. Možná mě mělo zarazit, že většina těch 0-1 hodnocení se týká prvních tří kapitol a vytýkat nedostatek humoru u vážně míněné povídky, to je prostě jen, jak to říct slušně, nesmyslné. Takže jsem ráda, že jsem si povídku, román, nakonec přečetla, protože mám ráda příběhy, které nutí k zamyšlení a neservírují všechno na zlatém podnose. A to je případ Když... Nakonec to nejdůležitější je to, co nebylo nikdy vysloveno. Není to dokonalé, některá místa jsou zdlouhavá, některé kapitoly příliš krátké a tak dále, ale ono na tom nakonec nesejde, protože ten vztah nevztah mezi Harrym a Severusem je tak neskutečně uvěřitelný, až se tomu nechce věřit. :-) Oba charaktery se vyvíjí tak pozvolna, jak sbírají zkušenosti, a přesto jsou to pořád ten zapšklý Zmijozel a praštěný Nebelvír a pořád k sobě tu cestu nemůžou najít. A vlastně ji nikdy nenajdou. Ano, jsem nadšená a rozhodně tuhle nedoceněnou záležitost nečtu naposledy. A ještě poznámka k zařazení, je to minimálně preslash, za mě spíš slash.”

Podivné prázdniny

Autor: assez      Jazyk: ČJ

A-SISI:

“Podivné prázdniny jsou povídkou, ve které autorka mírně změnila svůj styl. Povídka, jejíž kapitoly byly zveřejňovány každý den je na čtení možná méně náročná než Život jde dál, což však nijak nesnižuje její kvality.”

Posílám Tě na věčnost

Autor: assez      Jazyk: ČJ

A-SISI:

“Přečtěte si to a uvidíte.... jak lehce se dají popsat smrtelně vážná témata.”

Posílám Tě na věčnost

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Adelaine:

“Vtáhlo mě to do děje, přečetla jedním dechem. Originální námět, snadno uvěřitelné jednání postav v dané situaci. Jediné, co bych vytla, je důvod, proč se Harry dostal tam, kde byl, ale to je dost osobní náhled na kouzelnické možnosti a svět...”

Posílám Tě na věčnost

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Mariana:

“Nevyhledávám tragické povídky, nicméně v tomto případě nelituji. Navíc – deprese nakonec kupodivu nebyla pocitem, který mnou prostupoval. Námět rozhodně je neotřelý, což jsem oceňovala už na začátku čtení. A mě velmi těší, že ho autorka zpracovala na tak vysoké úrovni, protože tím zpracováním by lehce šlo povídku pohřbít. Trochu mi dělalo problém plně se vnořit do příběhu kvůli tak výrazné změně prostředí a absenci dalších známých postav, nicméně účel světí prostředky a mně to bylo bohatě vynahrazeno emocionální rovinou příběhu. A s odstupem času mi přišlo, že to prostředí zapůsobilo hezky kontrastně a podtrhlo tu syrovost, nezvratnost a definitivnost, jakoby odcizení a nemožnost záchrany. V Bradavicích by ten příběh nevynikl. Charaktery Severuse a Harryho tady obzvlášť stojí za zmínku. Severus – tohle je pro mě umění – napsat jej tak, aby dokázal projevit, co cítí, na druhou stranu ale aby si zachoval tvář a nestal se z něj ufňukánek. Autorce se to podařilo. Severus byl prostě svůj. A Harry? Byla jsem na něj nesmírně hrdá. Ten způsob, jakým se se svou situací vypořádával, mi bral dech. A jejich interakce – zážitek. Pro ty pocity bych se klidně začetla i do povídky o jejich cestě na Mars – a míra realističnosti by mi byla srdečně ukradená. Nicméně realističnost této povídce upřít nemůžu, i když mám neodbytný dojem, že o tom, jak se Harry nakazil, to nebylo. Ta podstata tkvěla v něčem úplně jiném. Další věci, které bych chtěla napsat, by už zaváněly spoilery, takže to utnu. Jen ještě podotknu, že si nedovedu představit závěr, který by seděl víc. Měl své opodstatnění a nebyl tam z hecu. Prostě... nemohla jsem říct ani popel, on celou tu povídku snad ještě posunul výš.”

Z bláznových zápisků...

Autor: assez      Jazyk: ČJ

A-SISI:

“Kdo umí, ten prostě umí. :-)”

Z bláznových zápisků...

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Trinyx01:

“...”

Z bláznových zápisků...

Autor: assez      Jazyk: ČJ

Adelaine:

“Já se přiznávám, že tuhle povídku jsem si zamilovala. Dala mi něco jiného, co jsem u jiné ff zatím nenašla, co tam obvykle ani nehledám, a rozhodně jsem si ji užila. Když jsem ji četla poprvé, tak jsem na to taky koukala jak na zjevení, co to má znamenat, ale po čase jsem ji přečetla znovu, v jiné náladě, s jiným přístupem a s vědomím, co mám čekat, a byla jsem unešená. Já mám assez ráda z velký míry i kvůli těm 'zkomoleninám' a kvůli tomu, že se musí člověk kouknout za slova.”

Život jde dál

Autor: assez      Jazyk: ČJ

A-SISI:

“Jestli si chcete přečíst něco, co vás donutí i přemýšlet, ale zároveň umíte ocenit kvalitu... pak jste tady dobře. Život je povídka, které si velmi cením - ale jako pohádku v jednu ráno si to nečtěte, zaslouží si víc. Napříkald vaši plnou pozornost.”