Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Nebudu bodovat, protože jsem nedokázala dočíst. Tak se jen pokusím shrnout důvody, proč jsem to nedokázala. Už první kapitola byla na můj vkus příliš hystericko patetická, nevěřila jsem ani náhlému vyústění večera, když autorka v zájmu překvapení ohnula logiku a nedala ani žádné vodítko v prožívání postavy. Mollière se do úst Harryho hodil zhruba stejně jako šepot do úst Snapea. Druhá a třetí kapitola byly pěkné, vtipné, uvěřitelné, takže jsem dala přeci jen povídce šanci, a to až do desítky. Od začátku jsem však měla problém s jazykovým stylem – některé obraty působily kouzlem nechtěného humoru (Měl nasazený zamyšlený výraz./ která vylosovala nad tímto výjevem vítězný úsměv/ Myslím tudíž, že teď je poněkud nad slunce jasné) Pobavil mě i jednohlavý učitelský sbor, navíc s anglickým citoslovcem, které ostatně autorka užívá soustavně, takže nejde o překlep („Oh, to já děkuji, že jste sem vážila cestu,“ a všichni profesoři sborově přikyvovali, div že se jim hlava z krků neskutálela.) Poměrně hysterickému stylu odpovídají i rádoby originální jména bez geografického ukotvení, jak je v kde autorka zaslechla – a některé jí ani nevěřím, že zaslechla (Damián okamžitě utvořil dvojici se zmijozelským kamarádem Lokim. Ezechiel vytvořil dvojici s Elien, Dimitrij, Ezechielův kamarád, s další společnou přítelkyní, Lorè. Cristalline, která se po několika řádcích záhadně změní na Madame Louise Cristalline). Jeden spisovatel (myslím skutečný, tj. který se tím živí), hovoří "o onanii uvozovacích vět" – když je jich příliš mnoho. Co by řekl na jednu repliku obalenou hned třemi uvozovacími větami? (Po pár občasně zvládnutých neverbálních zaříkadlech promluvila k Harrymu Lorè: „Pane profesore,“ oslovila ho, „nemáme ze včerejška resty?“ řekla). Kromě toho ve snaze neopakovat se volí uvozovací věty „neotřelé“, které jsou buď nevhodné, nebo přímo směšné. Špatné řemeslo prozrazuje i to, že uvozovací věty začínají spojkou „a“ ( („O čem posledních pár minut mluvila?“ zarazil Harryho odchod baryton. „Damián mi dělá starosti,“ uvedl Severus. „Začíná mu být ukradená kolej, nehledí na body, nedělá domácí úlohy. Navíc jsme se pohádali. Řekl bych, že někoho má, ale protože mi nic neřekl…“ a zavrtěl hlavou. //„Nepřibližuj se,“ a Damián se odtáhl.), navíc někdy i s POV jiné postavy („Pusťte mého syna,“ a Damián zpozoroval, kolik vzteku je i v Harrym Potterovi, přímo jím vibroval, což už bylo nepřehlédnutelné.) Jazyk neodlišuje postavy – Draco středního věku i Severus se stále vyjadřují jako teenageři z nižší střední třídy (ano, je těžké vložit postavám do úst jiný jazykový styl, než používá autor, ovšem je to podmínka dobrého řemesla). Autorka nemá cit pro uměřenost – střídá pubertální jazykový kód (u dospělých postav) s nepřirozeně knižním naopak u pubescentů, (odvětil drze Ezechiel, na což se mu dostalo silnějšího stisku, až vykřikl bolestí) Nelogické je i používání francouzských slovíček při použití tlumočícího lektvaru („Monsieur Potter!“ – Jak to tak mohlo znít původně, než to lektvar přeložil? Pro změnu dále Francouzka s tlumočícím lektvarem dokáže říct větu „Chápu vaše vytížení, my darling,“ – tak to už fakt nevím, jak mluvili - česky?) Ovšem podstatnější jsou pro mě chyby v logice děje: Zápletka se stěhováním pozemků byla neskutečně nelogická - a pozdější vysvětlování pouze odhalilo její nereálnost. Ovšem víc mi vadila reakce Minervy, která se beze slova zvedla, se slzami vzteku a bezmoci – není to přeci tak, že by mohla tuto žádost slušně odmítnout, že? Ještě že ta hloupoučká, slaboučká zestárlá dívenka (proč ji ale autorka pojmenovala McGonagallová?) má Harryho: „Teď jste vy ředitelka, a co nedovolíte, nestane se.“ Kromě Minervy neodpovídají ani další postavy. Poppy obávající se, že ji Minerva zabije kvůli ananasu (tomu, co nebyl ani jeden v celé Británii ) – buď to není Minerva, nebo Poppy, v každém případě lze doporučit autorce, aby se aspoň podívala na filmy, když už se jí nechce znovu číst knížky, než něco začne psát. Vrcholem, po němž jsem na další čtení rezignovala, byla v 10. kapitole je dvojice šesťáků z Nebelvíru a Zmijozelu (vždy byli rádi spolu že) vulgárně napadnou „obávaného“ Snapea – jistě, to je rozpoznávací znak obávaných lidí, že si na ně každý blbec otvírá ústa. Ovšem případů, kdy autorka znásilnila zdravý rozum a logiku, protože to potřebovala pro svůj děj, bylo na těch deset kapitol příliš – než abych dokázala povídku dočíst. Pravopis a gramatika jsou slušné, ovšem chyby, které se vyskytují, se vyskytují soustavně (nejde tedy o nepozornost, ale o neznalost některých jevů. (např. skloňování – kdo co Cristalline, koho čeho Cristallino… , Brumbálovsko-Potterovský ideál, Krásnohůlská návštěva…). Iritovalo mě používání hovorových výrazů (př. vyšilovat) v „ústech“ objektivního vypravěče. Velmi rušivě a amatérsky působí i střídání POV, někdy větu po větě, zcela zmateně, podle momentálních potřeb autorky. Vadily mi i chyby ve faktografii: Anglickou(!) školu čar a kouzel v Bradavicích, která existovala dávno předtím, než se objevil jakýsi Ježíš Nazaretský!“ – dobře, tak kanonická doba založení Bradavic není pro autorku důležitá (anebo je spíš nad její síly najít si to, protože vědomé odchylky od kánonu jsou ty, které mají význam pro děj, a tohle fakt žádný význam nemá). Ale kde si myslí, že byli Angličani v době Ježíše Nazaretského? V celé Británii nejsou svícny a ananasy (že by třetí světová? Tomu ale nic nenasvědčuje… nevím, nedává mi to smysl. Máme jazykový lektvar, ale přesto se učí lidé cizí jazyky – asi z nudy. Ale možná, že jej umí zhotovit na celém světě jen Snape, což by vysvětlovalo, proč si krásnohůlští nepřivezli svůj. Ovšem logiku, kdy ředitelka Krásnohůlek požádá o přípravu tohoto lektvaru Snapea, a pak ho urazí tím, že pošle lektvar na přezkoušení do Francie, zda neobsahuje jed, opravdu nepobírám. Proč si ho nepřivezla sebou, když Snapeovi nevěří? Jak lze během sekund prozkoumat na všechny jedy? O událostech války se studenti překvapeně dozvídají až v šestém ročníku od Binnse (přes kanonický fakt, že novodobé dějiny nikdy neučil), protože do té doby s nimi nikdy nikdo o ničem nehovořil (když ne rodiče, tak co třeba loňští šesťáci? A předloňští… tomu se mi opravdu nechce věřit. Celé to působí jako špatné maňáskové divadlo plné výkřiků, šepotů a replik, které na sebe nenavazují a mnohdy je nelze ani s vážnou tváří vyslovit. Ne, opravdu to nejde.”
Přidělené hodnocení: x ( rozečteno ) Dne: 2015-04-06 00:20:58
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Vidím, že se tahle močůvka s názvem FanFiction deník a její poseroutkové, které jste nikdy neviděli autorům opravdu pomáhat, jak se dušují, že tady dělají, a nikdy jste ani vzdáleně nezahlédli jejich komentář pod povídkami, proč asi, že - že by z obavy, co by jim na jejich geniální postřehy, názory a vývody řekli čtenáři a autoři daných počinů?, za to se po vzniku deníku snesli sem jak kobylky, aby zde vyprázdnili svůj ostrovtip a bystrou mysl. A ono zbytečný ten přebytek času a energie na čísi straně ještě někdo čte… jsem slyšela. Tak výborně, jdeme na to. Takže se pojďme podívat na to, co například prozrazuje konkrétní literární kritika konkrétní osoby u konkrétní povídky - Salome: Daná osoba se očividně nechá ráda spoutat pravidly. Dle toho také vypadají její komentáře – na první pohled se zdá, že jsou uhlazené, rozumné a dobře pochopitelné, což je však optický klam prázdné formy. V souladu s tím, jak rigidně se očividně daná osoba drží pravidel, je mi zřejmé, že cokoliv, co nespadá do jejího schématu chápání, bude nejspíš velký problém, a to včetně vzdělávání a pochopení složitějších studijních konceptů. O těchto svých malých dílčích pravidlech si daná osoba zjevně myslí, že jsou nad zákony, a nedržet se jich rovná se kriminálnímu počinu. Je těžké si rozumět s někým, kdo má přesně opačné vnímání literární četby, tvorby, literatury. Přístup autora tohoto komentáře jasně naznačuje, že se sice drží nějakých pravidel, která byla ustanovená pro jednodušší čtení, aby se jakéhosi základního pochopení domohli i jednodušší lidé, bohužel jí rigidní se držení těchto (volitelných) pravidel, zabraňuje chápat širší kontext a zpracovat text i z dalších stránek než jen jí zvolených parametrů, včetně toho uvažovat nejen nad tím, co čte, ale také jak o tom posléze píše, co to o něm jako o člověku vypovídá, o čem píše, co ví o tom, co kritizuje, co ví o možnostech a situacích, v jakých text, o kterém píše, vznikal, co ví o tom, kdo a za jakých podmínek povídku na internet vložil. Kdysi kdosi řekl, že je velká chyba, že se autoři fanfikce hodnotí stejným způsobem jako autoři publikovaných knížek. Tato osoba přišla však do světa tehdejší fanfikce poměrně pozdě, takže jí zjevně unikly souvislosti – oni se autoři fanfikce nehodnotí stejně jako autoři publikovaných knížek, to pouze jednodušší jednotlivci považují autory textů za jednu a tutéž neviditelnou osobu, která má pro ně přesně ten daný věk, aby jim nebylo blbé daný text po libosti kritizovat. Autor této rádoby kritiky (a několika velmi pikantních dalších) se snaží stavět do role soudce, který má morální, racionální a logickou převahu nad autory, přičemž každým svým slovem dokazuje, že vlastně neví, co to psaní je, a jak by ho vlastně měl provozovat. Bohužel místo toho, aby si naťápal na hubu předtím, než začne verbálně onanovat určitým pro jednoduché jedince stravitelným stylem nad texty nezletilých osob, a vlastně svým dokonalým vybroušeným stylem jenom dokazuje, že nad tím, co napsal, vůbec neuvažuje. Neuvažuje, že ze své pozice očividně dospělého (osoba nezletilá by totiž zjevně takovýto formalistní paskvil nenapsala - sláva plochému formalismu) vykonává soudy literární kritiky nad dítětem. Konečně text, který nebylo těžké zkritizovat, což! Nikdo tě nenutí a nikdy nenutil číst takové texty, nad kterým je třeba nejen je bezhlavě přečíst a masturbovat spolu s nimi, ale nad kterými se ve skutečnosti musíš přemýšlet, proč je tam někdo napsal. A o tom to celou dobu vlastně bylo – odpovězte na otázku, proč jsem to napsala, odpovězte na otázku, proč jsem to napsala, jak jsem to napsala. Chápu, že jsi to nikdy nepochopila, protože jsi nikdy tak hluboko do textu vlastně nezašla. Děkuji, že jsi mi odpověděla na otázku, co to vypovídá o tobě. Není divu, že se ti text nelíbil. Nejsi jeho cílová skupina, protože byl vlastně psaný o tobě. O lidech, kteří čtou, ale vlastně je to nezajímá. Myslíš si, že jsi ten text přežila, ale vlastně jsi jenom potvrdila smysl toho úsilí. A smyslem toho úsilí rozhodně nebylo nechat všechny lidi přečíst všechno dokonce za každou cenu. Nikdy jsem se v ničem z toho, co jsem napsala na své stránky jako povídku, nikomu vědomě nepodbízela, jak mi nevědomě vnucuješ, abych dělala. Děkuji. Mé bezbřeze ironické mladší já Ti z duše děkuje a zdraví Tě. Pro tvou informaci cílem tvé četby bylo najít něco zhola jiného, než co bylo mým cílem sdělit - chápu, že to je velmi matoucí. Další věc, která byla odhalená tvým stylem četby, je, že čteš velmi plytce a povrchně. Ale chápu, že ne každý má ten dar brát text komplexně. Díky za pochvalu, nebylo jí třeba. P.S. “Proč si ho nepřivezla *S* sebou, když Snapeovi nevěří?“, když už se stavíš do pozice osoby, která si může dovolit poučovat, a nebo změnili od té doby, co jsem se to naposledy učila, gramatiku? Měla by sis víc hlídat vlastní texty – pokud o nich tedy předem nesoudíš, že jsou odpad, což bych ti ale vzhledem k tomu, kam jsi našla kuráž své postřehy schovat, vlastně ani nevyčítala. P.P.S. Ad pravila, na kterých tak ráda provozuješ mentální rimming: dodržovat bych je mohla, aby tys pochopila, co já jsem chtěla svými texty říct, ale kdybych se jich skutečně tak křečovitě držela, riskovala bych, že se ze mě stane zhruba stejně nudný člověk, který by neměl o čem psát, a tudíž bych si raději musela zvolit jednodušší cestu kritiky již existujícího. Tam si přece jenom stačí zvolit dostatečně jednoduchý cíl, abych vypadala pěkně - viz předchozí text. P.P.P.S. Já jsem i ve svém mladém věku aspoň věděla, že moje povídky nikomu neublíží, a v souladu s tím jsem postupovala. Můžeš říct to samé o svých rádoby kritikách? A pro ty z vás, kteří přichází na toto místo až nyní: Dávejte si velkého majezla nejenom na to, jaké povídky čtete, ale dávejte si taky veliký pozor na to, čí kritice důvěřujete. Věřte mi, že místní kontext zdaleka neznáte. Tomu říkám hledat tak dlouho, až dojedu někoho, na koho budu mentálně stačit. To by mě zajímalo, jaké skvosty jste třeba ve 14 napsali vy tady všichni. Maucta.”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2024-03-13 19:34:32
Autor: assez Jazyk: ČJ
“assez a její návrat (?) k psaní po delší odmlce. Víc asi není třeba dodávat, výtečné jako vždy.”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2010-09-13 21:57:59
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Pri niektorých kapitolách ma zasiahlo toľko pocitov, až sa mi skoro rozletela hlava. Nádherná poviedka.”
Přidělené hodnocení: 4 Dne: 2012-07-10 14:24:40
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Dosti zajímavá povídka. Osobně bych ji publikovala jako jednorázovku nebo maximálně rozdělila do 2-3 kapitol, protože ty první jsou značně krátké. Nicméně každá z nich má své opodstatnění. Občas lehce matoucí, ale rozhodně netradičně podaný příběh Harryho a Severuse. A celkem uvěřitelně odůvodněné zmrtvýchvstání. Tak trochu šílený Harry a tak trochu mrtvý Severus.”
Přidělené hodnocení: 3 Dne: 2011-04-05 08:08:55
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Zajímavá povídka, vysvětlení, pocity, jen já asi potřebuji ke štěstí jiný konec...”
Přidělené hodnocení: 4 Dne: 2012-04-21 12:32:08
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Slavný to okamžik - toto je historicky první povídka od Assez, kterou jsem byla schopná dočíst. Místy je to sice přestylizované a někdy zbytečně rádoby melodramatické, ale i tak to bylo zajímavé čtení... :) Jenom mi do noty nepadly poslední 4 kapitoly - kdyby to skončilo 13. tak by se mi to líbilo víc.”
Přidělené hodnocení: 3 Dne: 2012-05-03 17:25:11
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Pokud se ošklivě nepletu, toto byla první povídka, kterou jsem od assez přečetla. A měla na svědomí, že jsem ve čtení autorčiny tvorby pokračovala. Povídku jsem si užívala část za částí – a víc než kde jinde jsem byla skoro po celou dobu zmítána různými svými bláznivými teoriemi, aby mi pak odhalená pravda naprosto vyrazila dech. Děkuji za ten nápad a za jeho vynikající zpracování. Nejvíc jsem oceňovala výraznou a výtečně zvládnutou psychologickou rovinu příběhu. Čemuž dala nádherně vyniknout první osoba :) Ale to si prostě musí člověk přečíst a prožít s postavami, aby pochopil... Ukázka šíleného mistrovství :) Naprosto mě to přemohlo, kéž by bylo takových povídek víc. „I po pěti letech vám to jde, profesore. Člověk by řekl, že ti červi ve vašem mase a hlína v puse vás trochu přibrzdí…“ :)”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2012-08-28 23:01:37
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Já na Assez nejvíc obdivuju to, že si dá tu snahu a rozpracuje psychologii postav.”
Přidělené hodnocení: 4 Dne: 2013-01-05 16:20:58
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Příběh má nesporně hodně originální zápletku, myslím, že jsem se s ničím takovým ještě nesetkala, alespoň pokud jde o "tak trochu mrtvého Snapea a tak trochu šíleného Harryho. Jenže já jsem jí to tak úplně nevěřila – proč by se měli čarodějové hroutit jen proto, že se hroutí Harry? A proč by se měl vůbec hroutit Harry? Protože nedokázal zachránit Snapea, jak se nás snaží přesvědčit autorka? Na povídkách assez je vždy nejzajímavější její orginální a hodně poetický styl, nezklame ani tady. Možná je místy až příliš poetická, hraničí to s umělou divadelností, kašírovaností, někdy to snad to hranici až překračuje, ale jen opravdu někdy. Navíc je tohle hodně subjektivní, já si tu divadelnost docela užívám. A užívám si také formálně správný text s tolerovatelným množstvím pravopisných a stylistických chyb. Kapitoly jsou krátké, ale každá má svou logiku, jednoduše jsem měla pocit, že to tak má být. Postavy jsou opravdu hodně psychologicky propracované, téměř by se dalo říct, že se Assez v psychologii až nimrá, jenže já jim jejich logiku tak docela nevěřím. Vlastně jsem jim ani tak docela nevěřila ten sex - a přestože byl popsaný pěkne, něžně, emocionálně (co jiného očekávat od Snapea než něhu...), tak ani ten jsem jim (tohle tedy spíše Snapeovi, Harry měl neprůstřelné alibi) neuvěřila, a už vůbec ne to, co bylo potom (a to oběma). Přes určité výhrady to ale považuji za nadprůměrné, je zde několik opravdu zajímavých nebo třeba i "jen" pěkných vět: To, co chcete dnes udělat jinak – proč jste nemohl udělat rovnou?“ Třeba jsem zase normální. Třeba proto už nepřišel. Jenže to je pitomost, halucinace sama o sobě nezmizí! NEMŮŽU se jen tak vyléčit. Takže to dělá naschvál. ... bylo by toho samozřejmě víc. Přesto jsem z toho trochu rozpačitá a nadšení mi chybí - mám ráda jazyk assez, MĚLO by se mi to líbit, vlastně jsem si tu poetičnost a práci s jazykem dost hodně užívala, jenže... já jsem jí toho něžného, trpělivého a vstřícného Severuse a pateticky hysterického, příliš rychle a nezrale milujícího a nenávidějícího Harryho jsem jí nevěřila (přestože kanonický Harry samozřejmě lehce hysterický je). Jenže tohle bylo příliš. A nevěřila jsem jí ani důvod "nemoci" ani překotně rychlou úzdravu, a ani racionální (?) rozhodnutí Harryho na konci. Ale berte to tak, že je to jen věc mojí víry, vy to můžete mít jinak. Rozhodně to stojí za přečtení - a rozhodně to není průměr.”
Přidělené hodnocení: 4 Dne: 2013-11-27 13:46:42
Autor: assez Jazyk: ČJ
“skvelá poviedka.. miestami tak pohlcujúca, až som cítila to napätie z očakávania, ako to nakoniec dopadne.. koniec by som si možno predstavovala inak, na môj vkus bol príliš dlhý, ale aj tak som si ho užila. Prečítané jedným dychom.”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2013-11-27 20:36:00
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Jako... není, podle mého drzého názoru, samostatnou povídkou. (Není a je, ale toho si nevšímejte.) Nepřichází v úvahu číst si ji bez předchozího přečtení Když..., jejíž je neoddělitelnou součástí. Sice lze hodnotit Jako... samostatně, ale ne bez znalosti Když... Myslíte si, že vztah Harryho a Severuse je složitý? Ještě jsem nečetla povídku, která by tu složitost dovedla tak dokonale vyjádřit. Která by se dostala víc k... podstatě. Která by jen neklouzala (byť líbivě) po povrchu, ale která by šla až takhle na kost. Když... považuju v žánru HP snarry FF za zásadní dílo. Kdyby existovala snarry čítanka, tahle povídka by se v ní objevila. Když... může existovat bez Jako..., ano, může. Ale je to jako dort bez polevy. Jako... dovysvětluje Když... Jako... vypráví ten samý příběh z pohledu, který jste nedovedli ani odhadovat – z pohledu Severuse. Přináší tedy do příběhu další rozměr. Nečekala jsem, že vyprávění toho stejného příběhu znovu může být místy i napínavější než první verze – verze z pohledu Harryho. Věřte mi, může. (Ještě lépe – nevěřte mi a přečtěte si to.) Jako... není jen doplňkem ke Když... Jako... je plnohodnotnou součástí toho příběhu. Pokud jste se nedovedli rozloučit s Když..., Jako... vás zachrání – dovolí vám to. Myslela jsem, že půjde říct, kterou z těch částí mám raději. Vyloučeno. Jedna bez druhé by nebyla kompletní. Hmm... ano, jsem ráda, že tohle všechno napsat můžu – a že nepotřebuju nic přikrášlovat. Nebudu se krotit, ne u Když... a ne u Jako... Nekritický obdiv? Nikoliv – obdiv, který vyústil z podrobného, pečlivého čtení, které jsem si neskutečně užívala. Prostě si myslím, že... A nebo ne. Přeci jen se trochu krotit budu. Autorka ví.”
Přidělené hodnocení: 5 Dne: 2014-01-18 15:21:18
Autor: assez Jazyk: ČJ
“Asi se mi víc líbilo Když samostatně, právě kvůli tomu nevyřčenému.”
Přidělené hodnocení: x ( rozečteno ) Dne: 2015-03-23 20:59:30
Autor: assez Jazyk: ČJ
Autor: assez Jazyk: ČJ