“Ale jo, no. Taky si samozřejmě myslím, že takhle to nakonec má skončit. :D”

“4-5. Ale jo, to se mi přes úvodní pochybnosti líbilo. Kanonické AU. Sekta mutantů, do níž jednoho dne vstoupí Charles Xavier, aby zjistil, co se tam děje. Zní to bizarně, ale v konečné pointe je to vlastně na kánon napojeno relativně uspokojivě. A asi se mi hodně líbí vnitřní konflikty, do kterých jsou tu hlavní postavy postavené. Prostě jsem to prožila s nimi. Myslím, že to vůbec nebylo špatné.”

“4-5. Sakryš, tahle kraťoulinká FF mě překvapivě dostala. Limský syndrom je teakový reverzné Stockholmský syndrom, kdy únosce začně poněkud neuměrně vzhledem k vlastním zajmům soucítit s obětí. Přesně to se tady paradxně stane Erikovi, který šel do akce přeně s opačným plánem. Myslím, že to je svým způsobem docela dost sentimentální, ale tak nějak správně sentimentální, že to zrovna mě prostě sedlo. :)”

“3-4 Je to ten "Nenadchne. Neurazí. " typ. Klasická Fix-it cherik FF. Průměr, možná lepší. Erik unese Charlese z nemocnicně, protože ho přece nenechá v rukou někaých podezřelých lidských individuí a postará se o jeho rekonvalescenci sám. A kluci si to řekněme nějak vyříkají. Mám dojem, že film První třída opravdu svádí k dojmu, že tohle stačí. Proto se nedá říct, že to vyloženě nefunguje. Je to milé, místy vtipné. Ale já mám prostě důvěru v jiný typ zápletek, kde se předpokládá, že tohle nestačí. Vracet se nebudu.”

“dobrý”

“.”

“Podle ohlasů jsem čekala opravdu temnou povídku o utrpení plnou filosofických úvah, ze kterých budu po zbytek dne v depresi. Dostala jsem místo toho odvážné a kvalitní porno, od kterého jsem nemohla odtrhnout oči. Z děje tam toho tolik nebylo, měla bych spoustu doplňujících otázek a trochu mě mrzí, že se to točilo jenom kolem Harryho...ale to vše musím přehlédnout, protože tohle byla prostě síla.”

“Starnoucí Erik a Charles se znovu stanou mladými, vypadají stejně jako ve filmu X-men: První třída. A zároveň si pamatují jen to, co se stalo v jejich věku, takže nevědí, že jsou nyní nepřátelé. /Hmm... Tohle přesně příklad cherik fanfikce, kde mě osobně nějak tlouklo do hlavy, že je to celé až moc jednoduché. Jsme se pochopili a odpustili se a všechno dobrý. Takhle, mně se to na mnoha úrovních líbí. třeba pojetí Roguina daru, myšlenka, jakou děsivou ztrátu pociťuje Magneto, když kolem sebe nemá žádných kov. Ale to, jak snadným se to udělalo, mě zároveň prostě štve.”

“Věci proběhli jinak. Raven se nikdy nesetkala s Charles. Jednoho dne ji na ulici našlo až Bratrstvo. Shaw unesl Charlese dřív než začal spolupracovat s FBI. Věznil ho a mučil. Vypukl otevřený konflikt lidstva s mutanty. Mutanty zastupuje Bratrstvo a vede ho Erik. A jednoho dne porazí Shawa a osvobodí Charlese. / Fakt jsem si slibovala, že to bude lepší. :´( Jakože dobrá, Charles je tu ta slečna v nesnázích. Proč ne, ale sakra i po třech letech věznění chci, aby to byl pořád Charles. Ne, někdo, kdo se na kohosi věší A proč se proboha nezachránil Charles sám, když má ty své síly. To se jako projeví hned po té, co počká jako Sněhurka na záchranu zvenčí? Vysvětlí se to tam někde? A Woverine ukradl charakter Erikovi, když mu najednou vadí lidé, co nejsou mutanti. Takhle ne. :(”

“Já nevím... Působilo to trochu dojmem "miluji tě, protože to autor řekl", ale průměr (3) dám”

“super :-)”

“ále tak... šlo to. Peter Parker, vážně? xD Pěkný detail s hrníčkem.”

“Mistrovské dílo. :-) Je opravdu vidět, že autorka ví, o čem píše. Poznámky pod čarou často obsahovaly něco, co jsem o HP vůbec netušila. :D Vše je precizně promyšlené. Četla jsem to najednou a tak můžu obdivovat, jak autorka udržela linku a dokázala drobnými detaily na konci navázat na začátek. A ten závěr... díky bohu za něj! Jinak bych si to ani neuměla představit :-)”

“Je to sladký jak vosa na bonbónu, ale líbí se mi to :-) Takový nenáročný čtení. Dobrá alternativa toho, když si chcete obalit nervy tabulkou čokolády. :D Koncept manželského zákona je dobrý nápad. Chce se mi věřit, že by to pro naše hrdiny mohlo takhle dopadnout.”

“temné, hutné a naprosto uvěřitelné”

“to neeee :D :D :D”

“chytlo mě to za srdce, moc pěkné...”

“:D :D :D pobavilo”

“kupte mu šampooon”

“nasmála jsem se :D”

“(úplně poslední kapitolu nepočítám) Pěkný závěr. Bylo tam několik možností, jak to celé vyřešit a vy jste zvolili tu, která by mě vůbec nenapadla. :D”

“Přečetla jsem na jeden zátah. Škoda, že to tak rychle uteklo :D”

“top”

“Jakousi shodou okolností jsem se zrovna nedávno svěřovala, že trpím averzí vůči slashovým fanfikcím, v níž jedna z postav oslepne. Mám pocit, že tento stav je obvykle nemístně romantizován, příběh nevěrohodně podán a vůbec je to obvykle nevkusnej sentimentální cajdák. A jakousi náhodou se mi hned vzápětí dostane pod ruku Hurt/Comfort AUčko o oslepeném Erikovi. A začíná to jako nevkusnej sentimenální cajdák. Po Enigmě jsem už vážně neměla na další dávky sentimentu chuť a polili mě obavy kam tohle dojde, když to už takhle začíná. No, ale nakonec to nebyl průšvih. Myslím, že mě začalo bavit řešit potenciál využítí mutantích síly ke kompenzaci postižení a zdálo se mi, že to nakonec jede po dojímací linii mnohem méně než jsem čekala. Nakonec to bylo, myslím, docela příjemné překvapení.”

“Ano, ano, ano! Malá nehoda v čase vyhledání nových mutantů způsobí, že Charles a Erik mají stále telepatické pouto. Tohle je nejlepší Fix-it fanfikce, co jsem četla a to není jako fix-it označená. Taková ztráta pro fix-it! A není to samozřejmě kvůli zápletce, ta je tuctová. To je tak, všechny ty fix-it povídky mi vždycky přišli nedůvěryhodné. Změníme malou drobnost, hrdinové se nám pochopí a tím se to vyřeší a skočí si do náruče. K rozvodu na pláži nikdy nedojde nebo bude zapomenut. Jakoby celý rozpor mezi Porfesorem X a Magnetem byl jenom nějaká povrchní záležitost, kterou lze pominout, když jde člověk vážně do hloubky. Mám příjemný pocit, že dreamlittleyo si jako já myslí, že je hluboký je ten rozpor a tím, že se ti dva pochopí, bohužel nepomíjí. Jen je ještě nešťastnější. Ale je možné najít něco, kvůli čemu spolu chtějí být, tomu rozporu navzdory. :)”