Komentáře - Leden 2015

|<  >|

Harry Potter a Zlatá zlatá strela

Autor: Jana Varga      Jazyk: SJ

Salome:

“Přiznám se, že jsem psaní této recenze dlouho odkládala, zejména protože jsem povídku nedokázala dočíst (což samozřejmě znamená, že nejsem schopná posoudit příběh komplexně), ale na druhou stranu jsem Zlaté strele věnovala tolik času (50 kapitol ze 70 zas není tak málo), že bych to udělat měla. Příběh je vcelku klasickou variací na Harryho školní léta, ovšem s malounko silnějším, přitom však ještě přiměřeně telecím Harrym. Originálním prvkem je dědictví Harryho (originalita zápletky 3). Děj je vcelku předvídatelný, málokdy překvapí, a to přestože autorka miluje cliffhangery na konci kapitol (které vkládá, i když o nic až tak napínavého nejde). Občas autorka upřednostní efekt před logikou – nemyslím, pokud by Dumbledore zažil to, co Harry, že by to mohl nepoznat. To kouzlo mělo být jedním z nejhorších z černé magie – ovšem na to byl návrat příliš jednoduchý a pobyt v mezisvětě příliš pohodový. V důsledku to působilo jako neškodné, milé kouzlo, takové pohlazení od Voldíka, který Harrymu umožnil příjemnou návštěvu u příbuzných. Stejně tak spíše na efekt byla akce v Azkabanu, Prasinky a spousta z dalších „zápletek“. Jak sama Jana přiznává v komentáři: „Moody aj Dean sú šialenci... ale ktovie čo z Deana nakoniec vylezie, čo ma ešte napadne...“ Ne, nelíbí se mi tohle pojetí. Respektuju svobodu autora, ale i já jako čtenář mám svou svobodu a mě jednoduše vysvětlení jakéhokoli nelogického zvratu, který autorka potřebuje, větou, že jsou šílenci, nevyhovuje. Je to pohodlné – a je to projev lenosti v přemýšlení a plánování. Hledání problémů tam, kde nejsou, aby bylo možné předstírat, že se něco děje: „Bože... Ginny,“ šepla Mia a opäť objala svoju kamarátku. Bola si vedomá toho, že jej nemôže povedať o Harryho citoch, prisahala mu. A prisahala aj jej, že nepovie nič Harrymu. Čo má teraz robiť?“ Typickým rysem Jany je zdlouhavost, až přežvykování, u 15. kapitoly jsem si poznačila: „Nemůžu říct, že by se nedělo vůbec nic, ale už se docela nudím. Pomalé, každodenní popisy jsou možná zbytečné. Celý příběh mi připadá velmi povrchní, věci se dějí tak, jak potřebuje autorka (nebo jak ji zrovna napadlo, někdy mám pochybnosti, zda vůbec nějaký plán na začátku psaní měla), nikoli jak odpovídá logice postav. (Děj a jeho logika: 2) Roztržka Rona a Hermiony byla divná – ale dobře, jsou pitomí kluci, kteří by se tak chovali. Ale že by jeho pohled přijali všichni, že by nikdo neřekl – ale Rone, ona fakt nic tak hroznýho neudělala… nevěřím. Je znát, že postavy jsou pro autorkou jen nástrojem, nikoli bytostmi se samostatným myšlením. Nedorozumění mezi Harrym a Ginny – ale jo, je to v literatuře obvyklé, jen mi to připomnělo, co jsem nesnášela na Vaňkové. Klišoidní, nepropracovaný Voldemort – což je otázka, zda vyčítat, protože takový je už kanonický Voldemort – spíš ilustrace než postava. Trapně se obviňující Harry, no, dejme tomu, už v kánonu měl sklony k hysterické sebestřednosti, jen ho takového nemám ráda. Oblíbené klišé týraného Draca, kterého otec vychovával cruciaty – ovšem každému, kdo něco ví o psychologii, je jasné, že by Draco vyrostl v poněkud jinou osobnost, než známe z kánonu. Takže ano, jde to takhle pojmout, ale je nutné změnit odpovídajícím způsobem i charakter postavy, což poněkud postrádám. I dobré nápady zabije tím, že je nezpracuje psychologicky věrohodně – např. rodinné tajemství Snapea. Nesedí mi negativní vidění světa autorky, chybí mi nadhled, pochopení – když někoho autorka nesnáší, tak už nepovažuje za nutné jakkoli postavu analyzovat, snažit se ji pochopit, což platí nejen pro Bellatrix nebo Toma, kde by se to ještě dalo pochopit (ostatně Rowla nebyla o moc lepší), ale i třeba pro Deana, který spáchal v očích autorky neodpustitelný zločin, když „zapáral“ do páru v minikomunitě autorky zbožštělého, tedy H/G. Zlo je zlé čistě protože je zlé – nepotřebujeme další důvod. Jsou tam časté samoúčelné postavy, které nemají vlastní život – jen účel, který musí splnit a jít – nejmarkantnější je to u Lucy, která za celou dobu ani nepromluvila, abychom se posléze rozplývali nad tím, jak skvělá byla. Neříkám, že nebyla – pokud vůbec byla. V jedné kritice k „opravdové“ knížce jsem četla, že stejně jako v životě, i v literatuře by mělo platit, že člověk nesmí být nikdy prostředkem. Ta myšlenka se mi líbí, vyjadřuje něco, co jsem už dlouho instinktivně vnímala: jistěže jsou postavy ilustrativní; ovšem postava, která má více prostoru, musí mít svou osud, své motivy, svou logiku, a to i tehdy, když se z jejího POV na svět nepodíváme… Nemusím o tom jako autor dopodrobna psát, ale musím to vědět. (Psychologie postav: 2) K reáliím a faktografii nemám větší výhrady, i když se občas odchýlí od kánonu, aniž by to vysvětlila (či si toho byla vědoma?) Líbilo se mi, že autorka nezapomněla na imobilizační syndrom po dlouhém bezvědomí. Na druhou stranu pokud autorka považovala za nutné z nějakého důvodu podsouvat, že je Poppy nekvalifikovaná ošetřovatelka (aspoň je to možné dovodit z nevhodné stravy, kterou Harrymu v rekonvalescenci ordinovala), tak to měla využít. Takto to budí dojem, že je nekvalifikovaná autorka. (Reálie, faktografie – 3) Ohledně struktury mi vadilo zejména nadužívání cliffhangerů. Ukončovat kapitolu větou „A nadýchla sa, aby myšlienku dopovedala...“ je nejen sadistické, ale zejména laciné. A především používané i mimo akční scény, někdy jich zvládla v jedné kapitole dokonce více. To je hodné pisálků pro peníze, kteří potřebují donutit čtenáře, aby si koupili další číslo časopisu. Ale proč tenhle zlozvyk používat na neplacených stránkách? Neříkám občas, ale prakticky pořád… po čase to působilo už opravdu trapně. Kapitola či jednotlivá scéna nemá klasickou strukturu, dílko tak působí neuspořádaně. Velmi zvláštně působilo, když uprostřed dílka (26. kapitola) se objeví tlustě rozdělení, z koho POV je scéna nebo kde je (ani toto nesystematické rozdělení nemá jednotící prvek). Čpí z toho amatérismus. Jana jednoduše píše tak, jak ji myšlenka napadne – žádné plánování, oddělování scén, postupná gradace…. Kapitoly nemají žádného společného jmenovatele, žádnou jednotící myšlenku, žádný pokus o strukturu… Nic. Jen dlouhá snůška okamžitých nápadů ukončená tam, kde jí to připadá nejnapínavější. (Struktura 1) Jazyk je vcelku v pohodě, civilní, nerušící, ovšem také bez invence, se sklony k hovorovosti. Lehce alergická jsem byla na slova „nenávisť“ a „city“ – které zejména ve spojení se Snapem u mě vyvolává vyrážku (nielenže ho prestal nenávidieť, on ho dokonca začal mať rád. Robí si oňho starosti.// Ubezpečujem ťa, že sa moje city k Potterovi radikálne nezmenili... et cetera, et cetera...). Za prohřešek považuji dost časté skákání z hlavy do hlavy, někdy i uprostřed odstavce – nejdřív se z hlavy Harryho podíváme, co dělá Snape a že mluví s Malfoyem, a pak najednou jsme v hlavě Malfoye, Harry je kdovíkde a jsme svědky jeho rozhovoru se Snapem. O samotě. To je nejen matoucí, to je řemeslná chyba svědčící o neznalosti techniky psaní i plánování při psaní. Občas se dostáváme do hlavy vševědoucího vypravěče – dozvíme, se, co cítily obě postavy - nic proti tomuto stylu tak oblíbenému v 19. století (mám romány z této doby ráda), ovšem autor má zvolit jeden styl, ne je ad hoc střídat, podle okamžitého nápadu. (jazykový styl – 2) No a pravopis, a ano, je důležitý: Soustavně jsou chyby v interpunkci, ale tu ovládá skutečně jen málokdo (ovšem informace, že oslovení se odděluje čárkou, je snad rozšířená dostatečně). Horší byly až nepochopitelné chyby ve skloňování (keci/v originály/ Nedalo sa poznať, ktorí z nich je v presile/ ktorí je bližšie k víťazstvu/ Manželi Weasleyovci taktiež pochopili,//a nechápali tomu/ vinník, Ona ho po prikývnutí skovala do vrecka – všechny tyto chyby jsou soustavné, tedy nikoli překlepy z nepozornosti). Rušili mě i fénixy, i když u zvířat slovenština skutečně používá v množném čísle (i) neživotné vzory. Jenže tady mělo jít o lidi, tedy o použití v přeneseném významu. Těch hrubek hned v prvních kapitolách bylo tolik (a hlavně na úrovni prvního stupně ZŠ), že bych dál nečetla, kdyby to nebylo natolik známé a vychvalované dílo. Pak se to zlepšilo, chyby sice byly stále, ale cca od dvacítky už v relativně tolerovatelném množství. (pravopis, gramatika – 2) Přesah, nějaké poselství či názor na svět, který odděluje čtivo od literatury, jsem nenašla. Alespoň ne v tom pozitivním smyslu. Z mnoha míst totiž a mě dýchá něco negativního, což se zde špatně vysvětluje, ale pro co to nedokážu číst (nejmarkantněji právě v zápletce týkající se Hermiony a Kruma, ale zdaleka nejenom – proč by promerlina mělo být Hermionino chování tak zlé – a proč Krum posílal ten dopis? Takže pokud tam i nějaký přesah je, tak je pro mě negativní. Chybí mi jakákoli snaha o pohled za zjevné. (přesah 1) Celkově to na mě působí plytce – plochá psychologie, s iritujícími „city a nenávistí“, předvídatelný děj, nulová nadstavba, a tudíž nudné až k uzoufání. Číst jsem už nedokázala po scéně, kde jsou „fénixy“ překvapení, že někdo chce zaútočit na dům (mimo jiné) rodičů Hermiony a řeší, kde vlastně je. To by jednoho nenapadlo, že. Žádná bezpečnostní opatření, nic. Ještě že aspoň fungují náhody… A samozřejmě hned dva trapné cliffhangery. Jo, a Avada je paprsek, který je tak pomalý, že vás zabije, jen když se dobrovolně rozhodnete mu neuhnout. Zřejmě proto je tak nebezpečný. Svatá prostoto, tohle fakt nezvládám. Je to ale příběh, který se dá číst a převyšuje většinu toho, co je na poli fanfiction publikováno. Vcelku příjemný, vhodný zejména pro lidi s nedostatkem času – rozhodně vás nebude tahat od nedodělané práce. (Osobní obliba 1)”



Thank you for loving me

Autor: andie      Jazyk: ČJ

Salome:

“Tento příběh není ničím výjimečný. Na nic si nehraje, nic zásadního nesděluje, neřeší otázky života a smrti, nehledejte v něm nic jiného než tápání první zamilovanosti. A přesto, myslím, stojí za přečtení. Je to příběh z období Pobertů, které se autorce podařilo vystihnout velmi živě. Jen zcela ignoruje Petříčka – což i chápu, ale přesto považuji za chybu. Děj plyne pozvolna, andie má talent na zachycení každodenních detailů, pěkně vylíčená atmosféra – jak prostředí (naprosto úchvatná byla scéna Briany a Jamese na koštěti, hodně se mi líbila korespondence Briany se Siriusem), tak i psychologie dospívajících. Všichni jsou děsně rozjívení adolescenti. A někteří pak i děsně smutní adolescenti. Tedy naprosto věrně zachycení adolescenti. Přestože příběh autorka neměla vymyšlený od počátku a dost podle svých slov improvizovala, není to na výsledku poznat, příběh působí kompaktně, je vygradován, má hezkou pointu. Mně osobně však rušilo dost chyb (kolem deseti na kapitolu), mimochodem tak důsledných, že nemohlo jít o překlepy (Mně/mě, čárky před než , důsledkové poměry, čárky mezi spojkami, zlatonka, nebelvírka… ku podivu, ne jen ve významu „nejen“ – což mimochodem dost zásadně mění význam.). Hrubka byla i v upoutávce. Jazyk byl velmi živý, přirozený, snad jen „pusinkové kouzlo“ působilo jako pro předškoláky. Pobertové jsou vylíčeni výborně, doplňkové postavy neurazí, trochu jsem měla problém s hlavní hrdinkou, o kterou se pořád všichni zajímají – přestože je učebnicově nezajímavá, nešikovná (to bylo až přehnané, myslím), protivná a ubrečená a podle svých slov nijak zvlášť hezká (což si v tomto věku ovšem myslí i vyložené krasavice). Takže - nečekejte moc, a možná budete příjemně překvapeni. Je to sice jen dívčí románek, ale docela zábavný, a ne hloupý – pečlivě schovaný je tam i náznak něčeho navíc (to když Briana ví, že nemá usilovat o někoho, kdo ji nechce, a přestože ji to bolí, racionálně to chápe – tyhle pocity byly vylíčeny skutečně silně). Samotnou mě překvapilo, jak lehce se to četlo – a přestože mi tam pár věcí na nervy lezlo, je to milá záležitost. Nemám ráda povídky, kde se řeší jen zamilovanost, a tady se řeší jen zamilovanost – a přesto se mi to líbilo. Možná každodenními detaily, živými dialogy, pochybnostmi, vlastně přesně nevím, ale jako celek to na mě působilo jako kytice polních květů – schovají se v ní i ty méně hezké, je sice obyčejná, ale přesto potěší. Hodnocení: Příběh, originalita zápletky – 3, logika děje – 3, reálie, faktografie – 4 (bod dolů za absenci Petříčka), struktura – 4, styl – 5, formální stránka – 3, přesah – 3, celkový dojem – 4; celkem 3, 2)”



Mystik

Autor: Pecka      Jazyk: ČJ

Cora:

“Souhlasím s belldandy...”



xxx způsobů, jak naštvat Lorda Voldemorta

Autor: Catarine      Jazyk: ČJ

Lanevra:

“Vive la révolution! Nejvíc mě ani tak nedostali bačkůrky, jako dvoucentimetrový cár hadru. :-D Ale to byl asi nechtěný humor. :-D”



xxx způsobů, jak naštvat Lorda Voldemorta

Autor: Catarine      Jazyk: ČJ

KalamityJane:

“Někdo už by měl ale vysvětlit, že ta její revolta je poněkud kontraproduktivní, pokud dává hodnocení pět každé kravině. Nevinní lidé pak propadají dojmu, že jí přidaná povídka stojí za přečtení. :-/ A ty drabble nefungují ani jako parodie.”



Osmkrát

Autor: Fabula Rasa      Jazyk: ČJ

KalamityJane:

“Mezi nimi to bylo dokonalé, ta politika na pozadí pokulhavala”



Post-Coital - fanart

Autor: camillo1978      Jazyk: fanart

KalamityJane:

“Ten Krum!”



Dívám se, dívám

Autor: lumos      Jazyk: ČJ

Akkarra:

“Líbí se mi ten závěr, ten je opravdu dobrý.”



Koule a koumáci

Autor: Champbacca      Jazyk: ČJ

Akkarra:

“Nepropadejte panice. :)”



Muggles

Autor: ghwalta      Jazyk: fanart

leporelo:

“Uzasne trefne...uzasne vkusne...uzasne vystihujuce...a este ma to i uzasne pobavilo :)))”



Portrét pro Bradavice

Autor: evi      Jazyk: ČJ

ZJTrane:

“Zaujímavý nápad, mne sa tento príbeh páčil. Obvykle mi nové postavy vadia ale Natalia bola skvelá.”



Láska navzdor králi

Autor: tesinabaan sim      Jazyk: ČJ

Akkarra:

“Tak tohle je nářez! Smíchy opravdu brečím. :D :D :D Už ty neskutečně růžově afektované úvodníky mě rozesmály, "lovískové komentíky" a absence pravopisu v nich mě zlomily v pase dokonalou ranou na můj solar a blnďák zasadil poslední úder! Knockout! Stařík v hajzlu a parádní překlepy v textu jsou už jen snášející se konfety na mé bezvládné tělo. :D Ano, bylo to opravdu dech beroucí. Smíchy jsem nebyla schopná se nadechnout. :D Jestli je to opravdu badfic, tak smekám klobouk, protože... Já z toho fakt nemůžu! :D :D :D”



Mystik

Autor: Pecka      Jazyk: ČJ

KalamityJane:

“Z prvního dílu jsem byla nadšená, druhý byl tak nějak zklamáním. Už to nebylo ono.”



Láska navzdor králi

Autor: tesinabaan sim      Jazyk: ČJ

sweraine:

“No, upřímně nevím, co od toho očekávat. Začátek se jevil naprosto příšerně, tak doufám, že alespoň konec bude obstojný. Jestli je to badfic, tak velmi dobrý badfic a autorky mají na parodie talent.”



Zázraky se dějí. O Vánocích.

Autor: Blesk      Jazyk: ČJ

kripolik:

“Váhám mezi 3 a 4 ale asi se přikloním spíše k hodnocení 3. Začátek povídky mi nějak nesedl, pak to sice bylo lepší, ale stejně...”



Nightmare

Autor: GoddessOfPudding      Jazyk: ČJ

Akkarra:

“Nápad celkem dobrý, ale zpracování pokulhává a sloh je podprůměrný. Přečíst se to dá, ale není to žádná sláva.”



Elves and Dwarves

Autor: KARIFOO      Jazyk: AJ

Sargo:

“:-D :-D”



Elves and Dwarves

Autor: KARIFOO      Jazyk: AJ

Heredhether:

“Tohle je moje oblíbená scéna z Hobita (Legolas prvně spatří Gimliho), ale kdyby ji natočili tak jako v komiksu, byla by totálně legendární!”



Elves and Dwarves

Autor: KARIFOO      Jazyk: AJ

Lanevra:

“Bože! Vzhledem ke konotacím... jo, řehtám se tu jako kůň. :-D”



Elves and Dwarves

Autor: KARIFOO      Jazyk: AJ

Mandragora:

“Dost vtipné”



xxx způsobů, jak naštvat Lorda Voldemorta

Autor: Catarine      Jazyk: ČJ

Akkarra:

“Nápad nebyl špatný a nad představou Voldemorta v papučkách jsem se opravdu musela usmát. Ale jako mnoho jiných padá na zpracování. Tenhle způsob podání opravdu nebyl nejšťastnější.”



xxx způsobů, jak naštvat Lorda Voldemorta

Autor: Catarine      Jazyk: ČJ

lymmet:

“No, tři kousíčky čehosi, co má být vtipné...”



Krev není voda

Autor: Pecka      Jazyk: ČJ

lymmet:

“Jak už tu kdosi napsal - vracím se k ní a pokaždé mě dostane ... výborná, skvěle napsaná povídka.”



Z jiného pohledu

Autor: Teclaireddy      Jazyk: ČJ

Akkarra:

“Voldemort jaksi není typ melancholického záporáka se sklony k sebezpytování.”



Krev není voda

Autor: Pecka      Jazyk: ČJ

Cora:

“Nemohu jinak než plný počet, a to i přes to, že Severitus obecně nevyhledávám. Povídka je extrémně záživná a nepustí, dokud ji nepřečtete. Ta temná stránka Harryho mi v příběhu sedla jako pr*el na hrnec, a Snapeovy projevy, byť by si na mnoha místech zasloužily ráznou fyzickou konfrontaci, byly strhující. Čtení jsem si moc užila.”



|<  >|