Výběr povídek podle počtu hodnocení

Malé lekce etiky

  • Autor: ioannina
  • Fandom: Harry Potter
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: Severus Snape, Neville Longbottom
  • Rating: + 15
  • Slash: ne
  • Dokončeno: dokončeno
  • Počet kapitol: 6
  • Shrnutí: Celou dobu ho nutili jenom se učit. Celou dobu to byly jenom samé povinnosti. Celou dobu ho jenom cpali do předem připravených škatulek a zlobili se na něj, že do nich nepasuje. Teď se všechny škatulky rozbily a ukazuje se, co v lidech doopravdy je. A když se náš chlapec poprvé v životě na vlastní kůži přesvědčí, že druzí lidé berou jeho stejně vážně, jako on je... když zjistí, co se skrývá pod slovem kolegové... když je donucen podívat se do očí vlastnímu strachu a vlastním chybám – a neuhnout...
  • Klíčová slova:

Hodnocení čtenářů:

Cora:

“Myslím, že Neville jako hlavní postava tady rozhodně obstál. Jeho způsob chování a přemýšlení se mi líbil moc a některé scény (jako např. tu, ve které začal chápat, jaký to asi je pocit dosáhnout mistrovství), jsem četla skoro až s fascinací. Vůbec schopností zajímavě popsat jinak vcelku běžné situace mě autorka docela dostala. Třeba takové všední váhání nad volbou učebního materiálu do Obrany - člověk měl pocit, že v tu chvíli neexistuje nic důležitějšího, než dopátrat se té správné knihy. Zápory povídky vidím především ve vykreslení Snapea a Brumbála (u Albuse bylo té nelibosti trochu víc, tohle si snad přece jen nezasloužil), naopak moc se mi líbil očividně blízký a velmi láskyplný vztah mezi členy učitelského sboru. Moc pěkné to bylo. A za "Provozní řád studentské laboratoře" navíc hvězdičku :).”

Salome:

“Zobrazení dní po bitvě z pohledu Nevilla na ošetřovně, zobrazení jeho pochyb a postupného zrání je rozhodně neotřelý nápad (Originalita: 5). Jazyk je nádherný, velmi dobře se čte, není nabubřelý. Nádherné popisy, detaily, výborné spisovatelské řemeslo. Občas mě jen rušily nářeční výrazy (škaredý, chcou). Pravopisné chyby se nevyskytují v podstatě vůbec, zarazil mě jen tvar „Snapeem“ – od někoho, kdo si tak zakládá na „správném“ skloňování, bych očekávala správné skloňování. Pokud ovšem nejde jen o vlastní představu správného skloňování zcela nezávislého na UJC. (Styl, forma: 5, 5). Struktura a vypointování příběhu - je zřejmé odkud a kam se autorka chce dostat, a daří se jí to. Nesedělo mi neoddělené skákání z hlavy jedné postavy do druhé, skákání z přítomného do minulého času. Na můj vkus to bylo i příliš rozvleklé. (3) Líbilo se mi vysvětlení Nepromíjetelných, líbilo se mi zapojení originálních postav, líbila se mi spousta detailů. Ale děj… ten je těžko hodnotit, protože on tam vlastně moc není, respektive není tam nejdůležitější, jako by o něj ani nešlo. Ovšem nepochopila jsem, kde se tam vzala inkvizice? Nic proti středověkým reáliím a fantazii, ale tady mi tak docela neseděly.(3) Postavy: Snape – neříkám že ta postava, které říká Severe, je špatná. Jen nemá téměř nic společného s kánonem, vlastně ani to jméno ne. Nějak nedokážu uvěřit Snapeovi, který vyčítá Nevillovi, že doufal, že vyrostl ze sebepodceňování, protože on si ho přece vždy vážil. Lupin jako zákeřná klepna bavící sborovnu přeměněným Snapem mě zde neiritoval o nic méně než v Chasing the Sun. Ale tam to bylo aspoň originální, přestože tady i tam OOC. Hermiona jako hloupá husa se skvělou pamětí… Nepochopitelně nenávistná dehonestace Brumbála… že prý plánoval něčí smrt a zatím byl pěkně v bezpečí… jo, pěkně bezpečně mrtvý. Zas někdo, kdo za objektivitu považuje převážení kyvadla na druhou stranu. Perfektní byl ale Neville, líbila se mi Poppy, Minerva… a všechny vedlejší nebo vlastní postavy (naprosto skvělý je Anzelm), kde měla autorka dost prostoru pro vlastní pojetí (charaktery 3). Síla autorky spočívá ve vlastních postavách, ve vlastní tvorbě - považuji ji za výbornou autorku, byť ne za dobrou autorku fanfiction – to totiž není totéž, to v sobě má požadavek i na sebekázeň, fanfikce je přece tvorba těch, kteří původní dílo mají rádi – i přes chyby, které má, ne těch, kteří je považují za naprosto špatně napsané. Rozhodně nekritizuju, že někdo nemá rád HP. Jen to, že takový člověk by neměl předstírat, že je fanouškem a psát fanfiction, tedy FANOUŠKOVSKOU FIKCI; je to vlastně zneužití známého jména pro sebepropagaci. Je to tedy neetické. A pokud se chovám neeticky, neměla bych ostatním dávat ani docela malé lekce etiky. Ostatně, pokud jde o tu etiku, byla jsem lehce zklamaná – čekala jsem asi nějaký skutečný přesah, nějaká skutečná dilemata – nejen poselství spočívající v notorietách, že do léčby nepatří posuzování činů nemocných a že válka je fuj. (3) Zde je vidět, že i člověk, který je výborným, vlastně profesionálním spisovatelem, nemusí být dobrým autorem fanfiction. Je to žánr svého druhu, který vyžaduje víc – schopnost vnímání, schopnost upozadit vlastní ego, pokoru. Skoro mám pocit, že psát cizí postavy je těžší, nikoli lehčí než vlastní. Anebo jen jiné. Ne každému je to dáno – ostatně to přece ani není potřeba. Můj vlastní dojem je tímto samozřejmě ovlivněn – a také tím, že příběh na mě působil téměř až nudně, přes krásné popisy, detaily, inteligentní rozhovory jsem nebyla schopná postavám skutečně uvěřit a do děje se ponořit – párkrát jsem se přistihla, že se musím do čtení nutit a že se na ně netěším. Chybělo tam napětí, fluidum, které nedokážu pojmenovat, ale které pro mě odděluje dobré příběhy od výborných. (3) Celkem tedy 3, 75, zaokrouhluju nahoru.”

jesssnape:

“mě to bohužel ani trochu nenadchlo... možná nejsem v tom správném rozpoložení...”

Regi:

“Prostor pro Nevilla, který je takový, jak si jej po určitém dozrání představuji. I Severus je v takové poloze, jakou mám ráda. (myslím tím, Severus, který není jednobarevně temný, ale má mezi svými vrstvami i ty dobré, třebaže z různých důvodů skrývané a mnohdy nepřiznané) Skloňování jmen mi také vadilo, ale bohužel nemůžu moc nadávat, protože je to tak správně. Jen se mi podoba, kterou těm jménům dal český překlad líbí a jsem na ni zvyklá. Tahle muška mi ovšem nezabrání v nejvyšším ohodnocení”

Adelaine:

“Tahle povídka je pro mne zvláštní. Hodně se mi líbí tady prostředí, že po bitvě není jen prostě velká oslava a konec, vše šťastně skončí. Mnoho nápadů a zamyšlení stojí za to, sice mi nepřipadá vysvětlení úplné, ale to proto, že autorka přistupuje k problematice podle všeho z jiného úhlu pohledu než já. Líbí se mi i vztahy popsané v povídce, jen kdyby to nebyly postavy, které bych měla znát. Neville tu má daný velmi pěkný charakter a jako postava se mi líbí, stejně tak Anzelm. Problém mám ovšem se Severusem, který je tu vlastně milý, hodný, vtipný, úžasný a charakterní člověk, stačí ho jen poznat. Což není prostě Severus a je to ve výsledku relativně nezajímavý člověk;-) . Navíc jeho skvělá povaha je vyrýsovaná na úkor Lupina, Harryho a všech ostatních. (Takže to, že Lupin údajně vykecal podobu Nevillova bubáka je strašný přečin hodný popravy, ale to, že Severus vykecal Lupinovo tajemství je očividně v pořádku). Stejně jako autorka má očividně ráda zmijozelské na úkor nebelvírských. Sloh je chvílema skvělý, chvílema skřípe hodně, takže nevím, asi to nechám na průměru, protože to tak nějak kolísalo kolem.”

Mrmla:

“Pěkné”

Lucie:

“...”

Fleur Tera:

“Námet je to určite veľmi dobrý, škoda len, že sa mu nedostalo lepšieho spracovania. Zlé skloňovanie latiny, absolútne nepochopiteľná prítomnosť anglických názvov, ktoré mi príšerne vadili a navyše chaotický sloh. Miestami som na to hľadela a vravela si, či autorka omylom nevymazala niektoré vety či dokonca celé odseky. Ale námet je skutočne dobrý. Ešte som nič podobné nečítala, a preto je strašná škoda, že práve ten sloh tak strašne škrípal. Tiež by si pravdepodobne zaslúžili lekce pokračovanie, pretože záver to na mňa vyslovene kričal :)”

kattyV:

“Opravdu velmi dobrá povídka s netradičním hlavním hrdinou. Nevilla zase tak často v povídkách nepotkáváme. A je to Neville podle mého gusta. Neville, který z vyděšeného dítěte dospěl do zralého člověka. Který pochopil, co je v životě důležité. Že je důležitější uzdravovat než zabíjet, stavět ne ničit. Výborně vykreslené vztahy mezi Nevillem a zraněným Severusem, skvělá nekanonická postava Mistra léčitele, který s respektem vzhlíží k Mistrovi lektvarů Severusovi a tento respekt se mu daří předat i Nevillovi. Ne, nečekejte ani stopu po slashi (ani sexu se nedočkáte, což v očích některých tuto povídku jistě poněkud znehodnotí), ten respekt je skutečně jen respektem žáka k učiteli a taky obráceně. Respektem učitele, který dokáže svému žákovi ukázat nelehkou cestu k životnímu naplnění. I Severusova postava se mi tady mimořádně líbila. Jeho snaha zachránit své hady, snaha najít svou novou roli v novém světě, který autorka rozhodně nevidí jako idylický. Výborný je i vtah s Minervou. Ano, přiznávám, i mne rušila ponechaná anglická jména i skloňování Severe, Albe... Ale to jsou, podle mého, jen nepodstatné pihy na kráse této vynikající povídky.”

kami:

“Neprekáža mi, keď sú tí dobrí zlými a naopak, Rowlingová vytvorila niektoré postavy natoľko "sväté", lepšie povedané Harryho odpúšťajúceho a prehliadajúceho, že to priam volá po nájdení neprehliadnuteľných chýb, ale obávam sa, že autorka hľadala chyby na zlých miestach (viď. Lupin). Ďalej, používanie vlastných podstatných mien bolo nesúrodé (angličtina, skloňovanie...). Protagonisti nemali nič spoločné s originálmi. Zbližovanie Nevilla so Severusom bolo umelé/násilné. Čo musím ale vyzdvihnúť je spojivo kapitol, L. učenie sa a S. výpomoc. To sa mi naozaj páčilo.”

sandymathews:

“uvidíme”

Akkarra:

“Skloňování jmen a anglické názvy mi taky dost vadily a docela mi tu povídku kazily. Nápad jako takový se mi líbí, ale někdy mi přišel děj trochu... odfláknutý a nedotažený. Škoda - kdyby autorka víc zapracovala, mohla to být - čistě dle mého názoru - ve své kategorii jedna z nejlepších HP FF povídek...”

finde:

“úžasná věc, vychutnávala jsem každé slovo”

Kate Mathews:

“Nádherná povídka, která stojí za to. Ukáže čtenáři situaci, jaká nastala po ukončení bitvy. Je to jako doplňující článek mezi poslední kapitolou a epilogem 7. dílu. člověk si pak mnohem lépe dovede představit jak to muselo být pro všechny těžké. všude spousta zraněných, trosky, Smrtijedi v Zapovězeném lese atd... rozhodně doporučuji přečíst...”

zmije:

“Bradavice bezprostředně po bitvě z pohledu Nevilla Longbottoma a Severuse Snapa. Vadilo mi použité skloňování latinských jmen. Vždycky, když vidím oslovení "Severe", čekám, jestli se někde vynoří i "Jihu!" nebo "Západe!" Taky když Minerva pohlédla na Alba, musela jsem chvíli přemýšlet, na koho narazila. Kromě toho se autorka zřejmě rozhodla sabotovat jakékoliv výrazy z Medkova překladu, ale místy jaksi nejednotně, po Hogwarts se jí totiž prohání jak auroři, tak bystrozorové, nicméně obojí svorně vyslýchají hodné Gryfindory i zlé Slytheriny. Povídka je velmi pěkná, ale ta urputná snaha o cosi, co je autorčinou představou jazykové korektnosti, je směšná.”

ave:

“Zajímavá povídka s velmi dobře napsaným post-Potterovským Snapem.”