Výběr povídek podle počtu hodnocení

Harry Potter a noční můry minulé budoucnosti

  • Autor: Viridian
  • Překladatel: Alastor Madeye Moody
  • Fandom: Harry Potter
  • Jazyk: ČJ
  • Postavy: Harry, Weasleyovi, Hermiona, Sirius, Brumbál
  • Rating: pro všechny
  • Slash: ne
  • Dokončeno: nedokončeno
  • Poslední aktualizace: 2011-04-23
  • Počet kapitol: 42
  • Shrnutí: Válka konečně skončila a Voldemort je konečně mrtev. Škoda, že už nezbyl nikdo, kdo by to ocenil. Harry riskuje všechno, i oživení lorda Voldemorta, pro šanci se vrátit a udělát tentokrát všechno lépe. Překlad Alastora Madeye Moodyho z anglického originálu HP and the Nightmares of Futures Past. Původně zveřejňováno na http://fanfiction.potterharry.net/cze/povidka/4605%7CHarry-Potter-a-Nocni-mury-Minule-budoucnosti/
  • Klíčová slova: Weasleyovi, nitrobrana

Hodnocení čtenářů:

Salome:

“Tak jsem pro jednou udělala výjimku ze zásady, že opuštěné povídky nečtu, a to jen proto, že se objevilo fanouškovské pokračování. A tomu rozhodně držím palce, protože fanfiction na fanfiction – to je jednoduše sympatické. Ale zpět k Můrám: Základní zápletka je podle SOSácké soutěže klišé, ale mně se s jejich pojetím klišé vlastně vůbec souhlasit nechce, protože pak by byla klišé nejen většina fanfiction, ale nejspíš i podstatná část „oficiální“ literatury. Cestování časem je ale jednoznačně oblíbené téma, to je fakt. Zde je pojato dost netradičně, autor si neláme hlavu s časovým paradoxem, namísto jemné logiky nastupuje frontální útok na minulost – a odštěp totálně alternativního světa. To nekritizuji, dává to pěkný prostor pro hru na „co by bylo, kdyby“, kterou miluju. Na rozdíl od jiných AU, které vždy minimálně skrytě ukazují „koukej, Jo, jak by to šlo napsat lépe“, však autor podsunul kánonu naprosto jiný konec a vyznění, s ním polemizuje a jej napravuje. Asi by mě to nemělo překvapovat – to, že se lidé hádají spíše se svou představou, co druzí řekli, než se skutečnosti, je docela normální – ale málokde to ční tak jako tady. A to mi už malinko vadí. (originalita tedy za 5). Stylisticky – příliš mnoho vyprávění, které ubírá na tempu, činí příběh někdy až nudně rozvláčným, což je paradoxní, protože ve skutečnosti děj zrychluje. Ovšem to je maličkost, čte se to hezky (5). Pokud jde o formální stránku, budu zase za tu protivnou rejpavou, jenže lhostejnost k jazyku v literární tvorbě mi jednoduše vadí. A nezkoušejte na mě, že to je „jenom“ fanfiction – když se budeme shazovat sami, proč by si pak do nás nezaryla Tereza Matoušková? Jsem si samozřejmě vědoma toho, že máme být vděční, že si s překladem někdo dal práci – a vcelku chápu, proč to nikdo příliš otevřeně nekritizoval (a když, tak velmi jemně) po dobu překládání – nejspíš bych to dělala stejně, nechtěla bych Alastora odradit. Jenže špatný překlad kazí jazykový cit čtenáře, shazuje autora, který se nemůže nijak bránit, jednou přeloženou povídku už nikdo jiný nebude znovu překládat a zveřejňovat jen proto, že má chyby – dopady zvláště u takto výjimečně dobrého příběhu jsou proto poměrně velké. Přitom nikdo jiný než překladatel to nemůže opravit – a překladateli to je evidentně naprosto jedno, jemná a zdvořilá upozornění a nabídky pomoci (pokud vám čtenář napíše: rád ti pomůžu s kontrolou, znamená to – je to fakt blbě, ale mám tě příliš rád na to, abych tě otevřeně kritizoval) bohorovně odmítal s tím, že má přece betu, která je skvělá. Objevení se bety bylo znát – z naprosté katastrofy se dopracoval k počtu chyb kolem třiceti na kapitolu, což už je téměř únosné, na druhou stranu s postupem času paradoxně rostly stylistické neobratnosti. A od 35 kapitoly je to konečně v toleranci, takže ono to jde a není důvod nechávat ty hrůzy předtím. Tož tak, proč ho nebudu šanovat. Takže příklady: Špatná velká písmena (Bradavický Masakr, Bradavičtí učitelé, Bradavičtí studenti, Brumbálova Armáda, Britské Ministerstvo, Americké Oddělení Magických Záležitostí, Bradavický prefekt, Britský kouzelnický svět, Weasleyovský svetr, ale weasleyovi (ve 4. pádě samozřejmě stále s měkkým i) a mrzimor, líbila se mi Bradavická šuškanda a Bradavická Šeptanda, neotřelá jsou Ranní cvičení, u názvů předmětů střídá velká a malá písmena podle nálady, máme Střelkyni, ale prašivku…), smrtijedi jsou alespoň soustavně stejně s malým s. Interpunkce je jednoduše nahodilá, překladatel nezvládá ani ta nejjednodušší souvětí s větou vedlejší (takové záludnosti jako odporovací nebo slučovací poměr bych si ani netroufla připomínat.) Ji-jí jsou nahodilá, překladatel často ignoruje existenci zájmena svůj a vše píše pěkně po anglicku (Když Harry potvrdil, že si dělal starosti o bezpečnost jeho kamarádů), na druhou stranu, když ho konečně použije, tak je to skutečně vtipné (Její mamka se ohlížela po svém otci) – myslela jsem si, že by konečně někdo dopsal i dědečka Weasleyho, ale ne, mělo jít fakt o Arthura. Příklad jednoho odstavce: jak pokračoval ve využívání jeho spojení s Voldemortem skrz jizvu aby ho vystopoval/ většinou dost na to aby si dokázal domyslet/ začali s Brumbálem podezírat jestli není mezi Američany zrádce. / Neměl tušení kdo Voldemortovi předává informace/ Ignorujíc svou jizvu. Přechodníky jsem správně nenašla v první polovině nikdy, chyby jsou i v mě/mně. Hodně evidentních překlepů, časté chybějící uvozovky znesnadňují pochopení – je zvláštní, že i v duchu čtu přímou řeč jiným „tónem“. Tohle je ale to, co se opravdu s příchodem bety zlepšilo. Používány jsou hovorové výrazy v er formě (šplouchat na maják, dokud nezapackoval, když mu z levého kotníku vystřelila ostrá bolest - tenhle patvar nepatří snad ani k hovorové češtině, přesto se vyskytuje poměrně často v nejrůznějších spojeních, kde význam nedokážu ani dovodit z kontextu; kromě toho vzhledem k českému tvaru to svádí číst s „c“ – mně se proto vždy vybavily naše kočičky, což bylo v některých vypjatých scénách bylo dost rušivé) a (zřejmě) nářeční výrazy (sešel boso po schodech/copek). Vcelku mě překvapil Ježíšek v Bradavicích – skutečně byl i v originále? Některé věty nebyly vůbec česky (Dalo jim to záminku se cítit nadřazeně a lordovat si to nad mudly a kouzelníky s mudlovskými rodiči./ že chtěli udělat ke klobouku zdvořilí dojem /kvůli té katované kletbě (to jsem nepochopila ani z kontextu)/schéma Malfoye namísto plán Malfoye/Od té doby si dával záležet, aby nikdy nestál ve vzduchu dlouho a byl tak snadný cíl/ Když si vypracoval tuto logiku, / že jsem ztratil vnímání situace/vánoční ornament namísto vánoční ozdoby – dokonce opakovaně, takže to fakt nebyl překlep...). Občas špatné vazby (Realita se začíná velmi odchylovat jeho vzpomínkám – dokonce v upoutávce)/ Dával si dobrý pozor po nějakých Kletbách, které se nepromíjí, / Pod podobným postupem fungoval od snu, ve kterém potkal své já z budoucnosti.)/ vyhlásil válku na polovinu kouzelnického světa. Občas slova použitá tak, že to působí spíš jako neznalost jazyka než překlep (Díval se úskokem namísto úkosem/ rodilý přízvuk). Nadprůměrně překlepů odstranitelných kontrolou pravopisu. Překladatel náhodně střídá osvojení (tedy adopce), opatrovnictví, poručenství, jako by šlo o totéž. Docela by mě zajímalo, co to bylo v originále, protože to jsou natolik rozdílné instituty, že to je důležité pro pochopení děje – a třeba i pro to, jestli vůbec může s Ginny něco mít, protože osvojení by na celém světě bylo překážkou. Celkově za pravopis 1 bod, za to zlepšení na konci. Mě ty školácké chyby na úrovni páté třídy opravdu znechucovaly, ale fakt je, že pro ty, co pravopis neznají, to bude zcela nepodstatné. Struktura díla se u opuštěných příběhů nedá hodnotit, kapitoly ale byly vystavěné pěkně, cliffhangery v únosné míře (5). Mezi nejsilnější stránky autora patří pečlivé vykreslení postav a i mě se celkově líbilo. Trochu mi neseděl Snape – jeho zloba mi přišla na zcela logická, chová se spíše jako hlupák – a ačkoli si myslím, že měl velmi mnoho špatných vlastností, hloupost jsem mezi ně nikdy neřadila. Moc se mi líbila Luna, perfektní byl Neville (i když všechny děti z Harryho okolí jsou příliš dospělé, a Nevillův rozhovor s babičkou byl sice brilantní, ale absolutně mimo možnosti dvanáctiletého dítěte), oceňuji i Brumbála – nepřehání to ani jedním směrem, vlastně všechny ostatní postavy mi vyhovují. „Dospělost“ dětí kritizovali často i čtenáři, autor ji opakovaně vysvětloval – a jeho vysvětlení překladatel tlumočil. Přesto mě zcela nepřesvědčil. Není jediný důvod, aby kouzelnické děti dospívaly biologicky dříve, a ani to z ničeho v kánonu nevyplývalo. Moc se mi líbilo pojetí skřetů, tedy způsob, jakým autor vyrovnává skrytý rasismus Rowlingové (charaktery 4). Děj je zajímavý, překvapivý, napínavý. Výhradu mám míře násilnosti Smrtijedů, která je sice naprosto nezbytná pro zápletku, to uznávám, ale přesto se mi zdá nelogická. Bojovník za čistotu kouzelníku by vyvraždil veškerý kouzelnický dorost. A pak ten zbytek. Nakonec by zůstali sami – on a on. Jistě, to chtějí všichni diktátoři. Vyvraždit ty, kterým chtějí vládnout. Už jsem na tento typ nelogičnosti fakt alergická. Přehnané mi připadalo Vernonovo chování. Chápu, že to autor potřeboval i že chtěl šokovat – do inteligentního příběhu takové laciné a prvoplánové věci nepatří. Nitrobrana jako umění, které je tak neznámé, že o něm nikdo ani z dospělých kouzelníků neví, ale tak jednoduché, že se je i dítě naučí za pár měsíců z knížky… Zcela logická nebyla zápletka s Millicent, respektive její „vyřešení“ – nemám pocit, že by z té nepravděpodobné pasti skutečně vedlo. (4) Nejsem si tak jistá, zda se mi zamlouvá poselství, které jsem z příběhu vyčetla (i když pozitivní je, že tam vůbec nějaké poselství je, když obvyklé příběhy, které jsou tu doporučovány, mají poselství odpovídající první úrovni Maslowovy pyramidy potřeb): Pojetí Zmijozelů (až na světlé dvě výjimky) jako nenapravitelně zkažených už od dětství. Nevěř. Bojuj už od dětství, jinak tě zabijí. Mít peníze je základ všeho dobrého. Očekávat v lidech dobro je zlovolná pošetilost. Ona to jsou vlastně užitečná pravidla, tak to berte klidně jako pochvalu. (4) Celkově se mi ale Můry líbily – vlastně jejich nejpodstatnější vadou je, že nejsou dokončeny. Autora to přestalo bavit, nebo to neměl domyšleno a nevěděl kudy kam? Moje osobní obliba tedy za 4. Celkem tedy 3, 9.”

lilith3913:

“:-)”

kattyV:

“***”

palanda:

“takovej karambol s hlavou :DD”

l.terka:

“:)”

Sectumsempra:

“..”

Kate Mathews:

“...uvidíme...”

Mája:

“Krásná povídka u které opravdu doufám, že bude dokončená.”

Aha_Lucia:

“výborný nápad, výborné prepracovanie a spracovanie a jediná, naozaj jediná chybička je, že je tá poviedka nedokončená (čo dúfam Viridian ešte zmení!!) stojí to za prečítanie, nenormálne dlhá, pútavá poviedka, mňam!”

zmije:

“až na to bude čas...”

kometa:

“Pokud chcete znovu prožít pocit, že čtete Harryho Pottera poprvé, máte jedinečnou možnost. Skvělá záležitost, která se snad dočká dokončení.”

angie77:

“Jedna z nejlepších a nejvíc propracovaných povídek, které jsem četla. Harry se pokouší změnit osud a zatím se mu to celkem daří. Povídka je mi sympatická tím, že se v ní dostává větší prostor i postavám, které ho v knihách moc neměly. Problém je v tom, že autor přidává nové díly dost pomalu. Nicméně doufám, že povídka neskončí mezi nedokončenými, byla by to škoda.”

Jacomo:

“Díky Harryho cestě v čase báječná příležitost přečíst si známý děj knížek o Harry Potterovi a znovu si užívat těšení a obav, jak to bude dál. Příběh zajímavě kopíruje linii originálu, ovšem s jemnými a víc než zajímavými odchylkami. Hluboce psychologicky propracováno, nechybí humor, ani romantika.”