Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Zatím nedokončená povídka, takže prozatím nehodnotím. Ovšem nevím, jestli někdy budu, protože je to ten typ povídek, které člověk čte, když má moc práce, něco k tomu rannímu čaji potřebuje, ale nechce, aby ho to odvádělo od práce. (Opravdu nesnáším, když se mi práce kupí, stres stoupá, termín klepe na dveře, šéf zuří a já se nemůžu odtrhnout od pátého čtení Elysejského klíče, znáte to, ne? Tak to se vám tady nestane.) Velmi se mi líbil prolog, kvůli kterému jsem povídce dala šanci, přestože u dalších kapitol, až do prozatímního konce, jsem byla spíše rozpačitá. Námět je standardní, tedy to, co někteří ošklivě nazývají klišé. Oceňuji, že je povídka prakticky bez pravopisných chyb, rušily mě ale některé jazykové neobratnosti - a zejména velmi nevyrovnaný jazyk, pokud jde o jednotlivé jazykové vrstvy. Jsou lidé, kterým určitě kombinace "posral" a "přeci" nevadí, ale já vulgarity mimo přímou nebo vnitřní řeč opravdu nemám ráda. Možná proto, že kromě fanfiction čtu i normální literaturu a tam se s tím nesetkáte? Kdoví. Docela by mě zajímalo, jestli autorka věty jako "Začínalo to dneska vážně jako den na hovno./ akorát mu tak po těle naskočil kuřecí potah./ Takže to přeci jen pořádně posral./ Rozhodl se, že jí pomůže se vyhrabat z těch sraček. “ považuje skutečně za standardní spisovnou češtinu, nebo se tím jen podbízí čtenářům. Kouzlem nechtěného působily citoslovce („Ťuk-ťuk,“ zaklepal na dveře). Rušily mě i faktografické boty - v Anglii mají povidlové koláče a rohlíky, vaří s vegetou (od Podravky?) (předpokládám, že taky kapra na Vánoce), kouzelnické ženy nosí bundy…Lékouzelník, který se zmůže maximálně na laickou první pomoc – dobře, zapomeňme ne kouzla (kde že jsou ty narostlé kosti?) ale proč nepoužil normální lékařské metody... Zjistila jsem, že jsem začala být alergická na ve fanfiction (ovšem nikdy v kvalitní literatuře) se vyskytující zdůrazňující a rádoby poetickou vazbu „A musel jí pomoci. Pomoci vrátit se do všedního života“. Zvlášť pokud je několikrát těsně po sobě. Měla jsem také problém věřit postavám, hlavně ten okamžik, kdy se Hermiona vyděsila něčím, co dávno věděla, když do toho šla. Draco se chová jako normální ženská. Členěna je do velmi krátkých kapitol, kdy se v některých nestane vůbec nic, což ale nevadí, když to čtete naráz. Na druhou stranu jde o vcelku příjemnou povídku, která sice nenadchne, ale ani neurazí. Má i několik pěkných momentů, kdy jsem se bavila.”
Přidělené hodnocení: x ( rozečteno ) Dne: 2015-10-15 19:38:21