Čtenáři sobě, čtenáři čtenářům
“Někde vprostřed mě začaly iritovat zkratky. Ne že bych něco měla proti zkratkám... ah, ano, počkat - mám k nim averzi. A když si přemyslím původ autorky, který bych ale vážně zohledňovat neměla... ne, fajn. Takže zkratky. Rušilo mě to míň v angličtině (= než jsem si toho všimla, uplynula delší doba než kdybych to četla v češtině), než by mě to rušilo v češtině, tak jako tak ale zastávám názor, že kdo se nechce obtěžovat s rozepsáním, nemá se obtěžovat ani s psaním. Pokud zkratky, tak ty patří jedině do politiky, které stejně taky nikdo nerozumí (řekla ta, co jim vládne). A v textech v jediném, ale opravdu v jediném případě mají opodstatnění: a to že mají navodit jistý pocit. Tady jsem ten pocit měla. Takže mi vadily až od půlky a pak jsem je do konce raději ignorovala (neptejte se, jak jsem tedy mohla textu rozumět :)). Mám pro tento způsob psaní slabost. Je to strohost v místech strašných událostí, jako má Jay Tryfanstone, anebo mi to taky hrozně připomnělo úžasný úvod k Commonplace Magic od Acid&sinick.”
Přidělené hodnocení: 4 Dne: 2014-02-13 20:47:25