Výběr autorů podle abecedy

Peg Robinson

Vytříbené umění kritického komentáře I: Jak psát kritický komentář

Odkaz | Autor: Peg Robinson | Fandom: Teorie FF | Jazyk: ČJ | Postavy: | Rating: | Slash: ne | Dokončeno: dokončeno | Počet kapitol: 1
Shrnutí: První část překladu dnes již klasického eseje o psaní a příjímání kritického komentáře ve fantiction. Trochu delší, ale velmi vtipný a informativní text, který by měl být povinnou četbou každého, kdo chce komentáře psát nebo dostávat.
Klíčová slova: teorie

bedrníka:
“Užitečné rady pro toho, kdo se chce do skutečných kritickým komentářů pustit, ale váhá, jak nejlépe na to. Čili pro pár sosaček, řekla bych. Drtivá většina komentujících, mezi které patřím i já, takové ambice nemá a spokojeně pod povídky píše rozjuchaná nabádání, aby autorka brzo přidala další kapitolu. :-) (A mimochodem, výborný, čtivý překlad.)”
Lady Aludnev:
“...”
Sylwia:
“chichi”
kami:
“Ako povedala sama autorka len bez negácie, citujem: "...kritické řemeslo je jakýsi úžasný a tajemný koníček, kterému mohou holdovat jen odborníci se znalostmi vpravdě okultními." A rovnako je to aj s odbornými textami. Nie teraz vážne, ten článok nikomu nič nedá, nikoho nič nenaučí.”
Lanevra:
“Nebudu hodnotit, kdysi jsem to četla a nechce se mi to číst znovu. Vím že z něčím jsem souhlasila, z něčím ne. Chci jen dodat že komentující by se možná neměli divit, když spisovatel opravdu na jejich komentář dá a povídku stáhne. Tak jako spisovatel uvažuji. Nejsou komentáře/Negativní převažují nad pozitivními = Povídka není kvalitní, není důvod aby zabírala místo na netu.”
belldandy:
“Cítím to asi trochu jinak než většina zde hodnotících. Já totiž mám pocit, že se tu vyjadřuje cosi podstatného ... Pokud jde o intelektuální přínos této práce je jistě naprosto minimální. S tím, že víceméně popisuje základy slušného chování, ke kterým mnozí z nás sáhnou čistě intuitivně, taky souhlasím. - Ovšem sama jsem se vždy cítila jako osoba s menším množstvím empatických schopností a pro mne možná není zbytečné si taková pravidla připomínat. A přiznávám, že většina zde vyjmenovaných bodů se mě dotkla na citlivém místě. :) Takže možná, že jde jen o můj problém, přesto ... - 1. Mám pocit, že se tento článek dotýká tématu velmi důležitého pro komunitní fungovaní společenství fanoušků fanfiction. Dotýká se dilemat se kterým se při psaní komentářů potýkám dnes a denně. 2. A myslím si, že někdo musí začít s definováním problému nebo vymezováním pravidel, protože to dává možnost z nějakého bodu zahájit diskuzi, která by mi v tomto případě vůbec nepřišla škodlivá. - Mimojiné kdyby se tento článek týkal na jedné straně profesionálních spisovatelů a na druhé straně literárních kritiků, prohlásila bych ho celý za naprosto nesmyslný, v čele s tím tvrzením, že musíte získat svolení autora k tomu psát o jeho díle kritiký kometář. Jenže tak to není a já si nesmyslností tohoto požadavku vůbec jistá nejsem. / Význam komentářů, jaký panuje mezi autorem a čtenářem ve fanficktion je specifický. Já ho považuji mimojiné za alternativu k autorskému honoráři. :) A jako komentující čtenář se necítím být (jen) v roli kritika, který píše recenzi určenou pro další čtenáře. Jsem v jistém smyslu i trochu v roli rodiče, kterému dítě přineslo ukázat svůj výtvor a čeká od něj radu doufaje v ocenění. Ta rada by proto nejlépe měla být citlivá, protože můžu zbytečně odradit od jakýchkoli dalších pokusů o kreativitu. // A komentář SaryPolansky mě ponouká dodat/připomenout/upozornit, že tato esej má také druhý díl o přijímání kritických komentářů, který do značné míry vyjadřuje tvůj názor. :) - http://www.sosaci.net/test/?q=node/27. Tento druhý díl představuje ono pověstné B, stejně důležité jako A.”
SaraPolanska:
“Heh, v podstatě návod jak na sestavení helikoptéry, ale to, co je v obsahu, se dá shrnout do jednoho odstavce. Něco je docela vtipné, ale nejsem si jistá, jestli zcela chápu poselství :-) Podle mě každý, kdo jde se svou kůží na trh - do veřejného prostoru internetu - stojí o psaní komentářů, co mu mohou něco dát. Kdo nechce, nechť posílá své povídky pouze kamarádkám, co vždy pochválí anebo to napíše do hlavičky, že o kritiku nestojí a chce pouze "chválit".”
Aha_Lucia:
“ja si myslím, že na tom je kus pravdy. no a čo? ak ja si napíšem poviedku a uverejním ju na svojich stránkach a poviem "je to moja prvotina, nebuďte kritickí" tak to je zrejmé, že nestojím o kritiku, nie? keby napíšem "píšte komentáre, hlavne kritiku" tak sa môžeš pustiť do svojich uštipačných komentárov a napadnúť každý bod mojej poviedky a ja ti na to nebudem môcť povedať nič, pretože som si to pýtala. možno ti len vysvetliť, čo ma k tomu viedlo, ako som to myslela a mohli by sme o tom diskutovať. keď o ňu autor nestojí, netreba ju vnucovať. treba si tú esej prečítať aj dvakrát, ak ste presne nepochopili, o čom Peg Robinson písala.”
Akkarra:
“Hm... Taky pronesu něco, co bude plné mystické abstrakce - postrádá to jaskýkoli účel. Jediné, co jsem si z toho odnesla, je dojem, že autorka se asi moc ráda poslouchá a přesvědčena o své bytostné dokonalosti nám cpe svoje pseudointelektuálské názory a my si z toho patrně máme sednout na zadek a udělat z toho Boží desatero...”
SinamLlumi:
“A Peg Robinson je jako kdo, ředitelka fanfiction? Ach jo, tohle nutkání některých jedinců poučovat ostatní jak co dělat je IMO podstatně horším nešvarem fan kultury než nedokonalá kritika. Jako by nestačilo říct: "Lidi, používejte mozek a zachovávejte slušnost." S.L. ////// EDIT, protože tohle stojí za to: "Základní pravidlo etikety tedy zní.... Pište kritické komentáře jen těm autorům, kteří vám k tomu dali svolení, když jste se jich zeptali." Čili účelem kritiky podle Peggy je říct, co si autor přeje slyšet, nebo mlčet, yes?”
Lunkvil:
“Ačkoli je esej velmi informativní, poučný a psaný čtivým stylem, občas na mě působil dojmem, že mě má za blbce, když mi ve třech odstavcích vysvětloval to, co se dá říct jednou větou. Přesto bych ho doporučila všem, kdo se kritické komentáře pokoušejí psát.”