“Věčná škoda, že to nemá ani ždibec halloweenské atmosféry. Halloween je pouze prostředek, jak dostat ty dva do kostýmů. Jinak se mi ten námět moc líbí, ale zpracování je nuda. Mordyjé, vždyť honí upíra: sakramentsky nebezpečnýho maníka v baráku plným nadržených monster, z toho se dalo vytřískat ledacos, od kulervoucího thrilleru až po močopudnou komedii! Byla jsem akorát tak zmatená, protože jsem nevěděla, jestli to bylo přehnaný kvůli srandě, anebo to autorka myslela vážně. Nejvíc se mi líbil reptilián Mycroft. Situace pod postelí mi přišla k popukání, ale to, jak byla napsaná, k popukání nebylo, takže jsem si akorát připadala jako retard, co se hihňá soukromýmu vtípku, kterej má sám se sebou. Postelovou scénu bych přirovnala k popisu toho, jak si osoba holí nohy – jakože proč by to vůbec někdo chtěl číst? To už rovnou napište na začátek odstavce, „Zbytek si prosím najděte v učebnici biologie na stranách 20-22.“ Nicméně zakolíkování potěšilo, a dočetla jsem to do konce bez jizev na duši, tak nebudu dělat můru a půjdu radši na koledu.”

“...”

“3, 5*”

“Případ nuda, vztah SH/JW hezký...”

“Přiznávám, že tohle není zrovna můj šálek kafe, ale mám pocit, že by tahle povídka neměla na FF deníku chybět a věřím, že se najdou tací, kteří si ji užijí (a jestli to tak je, přímo je vyzývám, ať se s tím netají. :) ) Ale musím ke svému komentáři připsat varování: Pokud nesnesete něžně tokajícího Snapea, nepřiměřeně trpícího Harryho, do kterého se někdo nepochopitelně zamiluje, zřejmě jen na základě lítosti - tak se na to rovnou vykašlete a ušetříte si soptění lávy kolem. Nicméně samotné kouzlo Scios Totalus mi tu přišlo jako zajímavý nápad se silným potenciálem a mezi klady by se snad dalo připsat to, jak je tu popsáno postupné rozvíjení vztahu. Pravda, vzhledem k tomu, že jsem tomu vztahu moc nevěřila, tak jsem to sama tak docela nedocenila ... Shrnu-li to kolem a kolem, nelituji, že jsem si tento příběh přečetla.”

“...”

“Námět zajímavý, provedení už je horší. Popravdě, nějaké věty podle mě úplně ztrácely smysl...”

“poviedku som dočítala až na druhy pokus a mam z nej divný pocit ..ale nakoniec som si ju aj užila.”

“bavilo, bavilo moc”

“Autorka asi nevie nič o asexualite (ktorá sa na Sherlocka veľmi hodí.) Čítala som a hodnotila len prvú časť (na popud z komentárov).”

“Chvílemi super, chvílemi strašný patos, ale pořád se to četlo dobře a prostě... je to johnlock!! :D”

“Skvělý johnlock! Vlastně jeden z nejuvěřitelnějších...”

“No popravdě tahle povídka mě zrovna moc nezaujala. Hodně věcí tam bylo moc patetických, "pohádkových"...”

“Veľmi dobre a rýchlo sa mi poviedka čítala. Hoci je téma už známa, mne sa páčil najmä štýl autorky. Bod navyše dávam za to, že poviedku aj napriek dlhočíznym pauzám dokončila!”

“...”

“...”

“Námět vtipný. Je to Sherlock a John? Ne.”

“Milé a úsměvné. :)”

“Hezké. :D 3, 5*”

“:-)”

“Moc pěkné.”

“4/5 “ V žánru erotické fanfiction je tohle mezi johnloky prostě klasika. Začátek mi nesedl, to se mi u tohohle žánru stává tak nějak pravidelně. Moc jsem nepobrala, jak snadno se John od Sherlocka do toho nechal namočit. Tak nějak jsem nepobrala, jak se do toho všeho kluci uvrtali, teda Sherlock i snad jo, ale John nějak moc málo prostestoval.:P Ano, i ty vulgarizmy mi tam zpočátku správně neseděli k situaci, později se ten pocit nepatřičnosti vytratil. Představit si Sherlocka jako toho, co se rád drží v pozadí a raději všechno z jistého odstupu řídí, bylo povážlivě snadné. Tohle nastavení k němu skvěle sedí. Dokonce ani ten Mary Sue milostný pár, co se s nimi Sherlock a John stýkají v klubu, mě tu nijak zvlášť neštval. Asi proto, že vždy sehráli svou úlohu a za včasu se stáhli pryč, dřív než by si je člověk opravdu znechutil. A přišel-li začátek rozpočitý, s koncem je se to má právě naopak. Scéna "Já si volím tebe." mě dostala asi právě přesně tak, jak měla. Po všech slušňáckých johnlocích, co mám za sebou, byla tohle příjemná změna. Palec nahoru. / Jen jednu věc tradičně nechápu, proč se to proboha nejmenuje v české verzi Lék na nudu?” (Mimojiné, Benny hodnotí za pět. :P)”

“4/5 Konečně správně postkatastrofická postendverze, ke cítíte všechno tu špínu, bolest, krev, zimu a taky vzrušení a tu hloupou marně ukrývanou lásku. Tohle je svět, v němž se potulují croatoani (kteří nejsou nic jiného než zombíci), a vojáci, kteří ty croatony sice chytají, které by jste však raději taky nepotkali. Pokud narazíte na doktora, tak si můžete být jistý, že je tak přetížený, že vám stejně nemůže pomoct. A pokud úpěnlivě prosíte o pomoc, nejpravděpodobnější reakce je, že vám dá někdo do do držky, omráčí vás a následně okrade. Přesto hlavní hrdinové jsou od té originální verze vlastně milejší a lidštější. Dean tady nikoho neposíla bez výčitek na smrt (jak to v epizodě Konec nakonec celkem zbytečně udělal), naopak je přesvědčený, že porazit Lucifera je úkol jen čistě pro něj. A nepřeje si, aby kvůli tomu a kvůli němu ještě někdo další umíral. Castiel schovává v záloze ještě pár triku (pardon zázraků), o kterých ani sám netuší, že jsou možné. Vzhledem ke kánonu je tohle v zásadě AU k tomu kanoickému AU (spíš ten typ canon divergent). Realita je to temná, ale narozdíl od seriálu se šťastným koncem. Když si k tomu připíšete, jak krásně manipulativní je Lucifer v Samově kůži, zatr sakr, něco takhle angst jsme si chtěla na SPN už dlouho přečíst. Konečně!”

“Super :)”

“Bylo to o dost lepší než jsem čekala, když jsem začala číst. :)”