fanfiction čtenářský deník

Stránky: 1 2 

Popelka:

“Srdcovka. Díky tolikerým filosofickým otázkám a rovinám citu, které se autorce podařilo postihnout.”

   Přidělené hodnocení:  5       Dne: 2016-06-17 22:09:28

Popelka:

“Zábavná a odlehčená jednohubka. :)”

   Přidělené hodnocení:  4       Dne: 2016-06-17 22:06:51

belldandy:

“Slashový PWP dovětek ke gen fanfikci A Winter´s Tale. Rozhodně to není nejhorší PWP dovětek, co jsem kdy četla. Chci říct, tehle typ povídek más vá omezení a tohle bylo jistě prvoplánové, ale vůbec ne špatné. :P”

   Přidělené hodnocení:  4       Dne: 2016-06-14 20:00:04

belldandy:

“Taková převážně nevážná expliciní záležitost s važnějším koncem, v níž se z Castiela stává vašnivý výzkumník lidské sexulaity a Dean nakonec vyzkoumá proč. Založeno na vzájemném neporozumění a špatní interpretaci slov. které nakonec samozřejmě povinně končí vzájemným porozuměním.”

   Přidělené hodnocení:  4       Dne: 2016-06-14 09:41:56

belldandy:

“Jimy Nowak má na světě jen svou dceru a jeho jediným životním úkolem je se o ni postarat. Jen kdyby ho od toho nerušily ty divné sny a nesmyslné myšlenky, co se mu občas vkrádají do mysli. Proč má pocit, že se nejmuneje Jimmy, ale spíš nějak jako Cas. Proč má dojem, že zná dobře toho muže, kterého jednoho dne potkal na pakrovišti, který si říká Dean? Proč se občas honí hlavou myšlenkey o jeho křídlech? / Líbilo a to hodně. Chvílemi, někdy za prostředkem, už je to melodramatičtější než by muselo, ale než to skončí uhraje to pro mě Sparow uspokojivě. Tak to s ní mám často.”

   Přidělené hodnocení:  4       Dne: 2016-06-14 09:35:12

belldandy:

“Dobře jsem úchyl, ale čert mě vem, mně se náhodou tohle moc líbilo. Taková ta slashová povídka o prostituci. Pokud kdy měl někdo napsat povídku o tom, jak Castiel prodává své tělo, tak takhle to dle mého mělo vypadat. VLastně je to svým časovým zařazením a Castielovým POV velmi spřízněné s Winter´s Tale.”

   Přidělené hodnocení:  5       Dne: 2016-06-14 09:30:08

belldandy:

“3/4 Dean a Sam tuší, že něco v jejich životě je špatně. Chybí jim jasné vzpomínky na některé zásadní okamžiky jejich života. A vůbec netuší, kdo je to anděl castiel. Tyhle rané Sparowiny věci nejsou zrovna vyloženě mé oblíbené. Je to gen, protože když Sparow začínala, chtěla psát gen. Má to sklony k melodramatu, což si částečně vychtnávám, ale jak se říkává, všeho moc škodí. Nejraději mám ten úpný závěr, který je tak ukázkově něvěrohodně šťastný, že ho sám Castiel identifikuje jako podvodný.”

   Přidělené hodnocení:  4       Dne: 2016-06-14 09:17:18

Akkarra:

“Jelikož jsem se vzadala naděje, že by se s povídkou v nejbližší době něco dělo, tak už si ji ohodnotím. Tohle je zatím jednoznačně nejslabší díl - Garry sice pořád mluví velkými písmeny, Von je ještě tupější než býval a pan svícen je až neskutečný sympaťák, ale nějak to není ono. /// HA, dílo dokončeno! Tak vzhůru do toho. ///Dočteno. Chudák Mufius... :D”

   Přidělené hodnocení:  3       Dne: 2016-06-09 07:24:25

RenyNew:

“Dokonalá parodie od dokonalého dua ;). Spojení Harryho Pottera Twillight s pořádkou dávkou humoru :).”

   Přidělené hodnocení:  5       Dne: 2016-06-03 13:58:57

Heredhether:

“Vprostřed ponuré okurkové sezóny, kdy se zdá, že všichni autoři kvalitních Barduil příběhů mají zásek jako ruku, zčistajasna northerntrash pověsila na síť svůj další dechberoucí klenot. Fakt mě trošku děsí, jak snadno si mě tahle autorka pokaždé omotá kolem prstu. Prožitky a emoce postav se stanou mými prožitky a emocemi, místa, na která mě děj zavede, se mi vpálí do vzpomínek, jako kdybych tam doopravdy byla – dotkla se jich, očichala je a nasávala jejich atmosféru. Vlastně mi to ani nepřipadá jako fanfiction v pravém smyslu slova, protože Bard s Thranduilem jsou dosazeni do rolí, které by mohl hrát kdokoli jiný – fiktivní či skutečný. V tomto případě mi to ale ani trochu nevadí. Jsou to prosté příběhy, ale je v nich nečekaná síla a krása. Tenhle nebyl výjimkou. Začíná na sklonku 70. let, kdy se stáváme svědky prvního setkání dvou dětí, dvou kluků, kteří spolu stráví pár šťastných dní hraním na pláži. Ale prázdniny skončí, chlapci udělají pápá a během let jeden na druhého skoro zapomenou. Znovu se setkají až jako puberťáci. A pak jako mladíci na prahu dospělosti. A prazvláštním řízením osudu se jejich cesty vždy jednou za mnoho let na krátkou chvíli opět zkříží. Svět kolem nich se mění, jejich vnitřní světy se mění, jedna módní vlna střídá druhou a hudební styly se proměňují a rozrůstají... ale jejich zvláštní pouto zůstává pořád stejně pevné, nevysvětlitelné a bolestně nenaplněné. Plný počet bodů si podle mě autorka zaslouží už jen za ten průřez hudební tvorbou. Vůbec už nemluvě o opravdovosti, kterou působí postavy i jejich dialogy. Po dočtení jsem se cítila stará – vážně jsem všechny ty roky prožila spolu s Bardem, a úplně mě obalil kokon z nostalgie. Nebyl to vůbec špatný pocit, a budu si ho pamatovat spolu s poselstvím příběhu, kterým je, že nikdy není pozdě a my se nikdy nesmíme vzdávat naděje. Nesmím zapomenout na třešničku na koláči, kterou pro mě byl demisexuál Thrandy, přeživší a velice sympatické ženy, jež povily našim oblíbeným protagonistům potomky, a samozřejmě všechny proměny Bardovy hard-core image.”

   Přidělené hodnocení:  5       Dne: 2016-06-01 19:52:13

Stránky: 1 2