“Nápad dobrý, ale v páté kapitole jsem skončila, protože autorka kašle na interpunkci a prostě se to nedá číst. A taky ty dialogy nejsou moc přesvědčivé.”

“Vzpomínám si, že tam bylo spousta romantiky, erotiky a Haldirových buchet. A Thranduil hláškoval jako vždy. Musím si to ale znovu přečíst.”

“Název mluví za všechno. Vlastně to ani není slash, spíš takový hodně, hoodně vzdálený preslash. Pokračování s názvem "Rozkvétání" už je ale čirý slash a fluff, jestli to tak můžu říct. Každý, kdo má rád "O Tatíčcích a učení" si bude připadat jako doma.”

“Při vzpomínání na povídky, které jsem četla a které stojí za zmínku a doporučení, jsem si nemohla nevzpomenout na tuhle. Ač si nerada drásám nervy a obracím oči nad každou verzí "Harry odešel z kouzelnického světa", tahle povídka si ke mně zkrátka nějak našla cestu. Asi je to tím, že Draco se svou arogancí a uměním pohrávat si s lidmi a Harry se zarputilostí, s jakou si myslí, že všechno je tak, jak to vidí on, jsou celkem uvěřitelní. A konec? Někdy prostě věci nebudou nějaké jen proto, že je tak chceme mít.”

“Po přečtení se budete na Ježíška těšit ať už chcete nebo ne.”

“Nejdelší povídka HP, kterou jsem kdy četla. I po té dlouhé době, co jsem jí nečetla, dokážu si vybavit, jak jsem se u ní nezřízeně smála i opravdově brečela. Mrkve, mozkomoři, Lucius, Severus, kdo by zapomněl.”

“V téhle povídce je velmi mnoho intimností a zdaleka se nejedná jen o sex. Pro mě jedna z mála povídek, které jsem věřila až do mrtě.”

“Výborná povídka jejímiž velkými trumfy jsou skvělá temná atmosféra a nejednoznačnost postav. Sami si musíte vybrat komu budete fandit. Příběh je psán ich formou, z pohledu Giliona (originální postava). Jedna z dalších "skutečných" povídek, kde bezstarostnost a humor chodí kolem jen velkými oblouky. A nemůžu zapomenout zmínit, že povídku napsal muž.”

“Zapomeňte na potřeštěné elfy. Tuhle povídku bych nazvala tvrdou realitou. S ničím a s nikým se nemazlí, musíte ji přijmout tak jak je, stejně jako Erestor přijme Haldira takového jaký je. A není to vůbec špatné.”

“Velice sladké a roztomilé čtení téměř i pro nejmenší do chmurných dnů či večer pod peřinu.”

“Jasná ukázka toho, kolik moci mají autoři nad svými postavami :o)”

“Povídka plná emocí, dlouhého strádání a pomalého stoupání k lepšímu životu. Chudák Erestor snad už nemůže víc trpět. Ovšem, kdo má rád červenou knihovnu, musí si přičíst jednu či dvě hvězdičky.”

“Tohle je asi druhá povídka s tímhle párem, kterou jsem kdy četla. Povídka, která mě přinutila přemýšlet o tom, kde jsou hranice mezi tím, co je zvláštní a co je divné. A přesto je to psáno stylem úplně přirozeným, po kterém si někteří možná budou chtít pořídit kamaráda hada.”

“Nádherná ukázka toho, kolik podob má elfí (a každá jiná) duše. Glorfindel se odhaluje v jiném světle a to ho činí ještě kouzelnějším a opravdovějším. Pro mě jeden z vrcholů této ságy.”

“Další část rozsáhlého cyklu „Maximálně nezáživný život mistra Erestora z Roklinky“. Zabývá se minulostí, proto stojí poněkud samostatně, ale doporučuji číst mezi Srdcovým spodkem a Hledá se Námo. Je to takové trošku posmutnělé čtení s milým koncem.”

“Další samostatný doplněk rozsáhlého cyklu „Maximálně nezáživný život mistra Erestora z Roklinky“, dá se číst kdykoliv, ale nejlépe až po Srdcovém spodku, to kvůli některým postavám. Všichni víme, že Glorfindel pořád vykládá svou historku o tom, jak zabil balroga - ale jaké to je, vykládat ji tisíckrát, desettisíckrát - opravdu ji vykládá tak rád? V téhle povídce je humor spíše skrytý a obsahuje jemnou melancholii, přesto krásně celý cyklus doplňuje a také je to hezký prolog k Hledá se Námo.”

“Prequel rozsáhlého cyklu „Maximálně nezáživný život mistra Erestora z Roklinky“, ale dá se číst kdykoliv, jeho znalost není nutná (povídka sama byla napsána dodatečně). Jak Glorfindel zavinil, že se z autorky stala pisatelka slashe :-)”

“Druhá část rozsáhlého cyklu „Maximálně nezáživný život mistra Erestora z Roklinky“, navazuje na VKEŘ. Možná už ne tak bláznivý humor, ale přesto velice okouzlující.”

“První část rozsáhlého cyklu „Maximálně nezáživný život mistra Erestora z Roklinky“. Naprosto kouzelný příběh o poněkud bláznivých elfech a potřeštěném Glorfindelovi, který končí romantickou nocí ;-)”

“Ani plány Eru a Valar se nemusí vždycky vydařit napoprvé, když se do toho vloží žárlivý elf. A tak Erestor dostává druhou šanci. Návrat ze Síní čekání zpět do světa živých není jednoduchý, ale s Glorfindelovou pomocí to jde vždycky snáz :-) Je to tak 3-4 hvězdičky”

“Romantická, tklivá díla v sobě často nesou příliš sentimentality, ale kupodivu, tady mi to nijak zvlášť nevadilo. Erestor coby zneužívaný svou vlastní rodinou, stíhaný minulostí, osudem Ardy a Galadriel, vyblednutím a těhotenstvím, se ukáže jako oprávněně sentimentální ;). I když místo to je až mužská Marry Sue, podle mě. Přesto všech čtyřicet a jedna kapitol stojí za přečtení.”

“Musí se změnit Severusova podstata, aby dokázal milovat vlkodlaka? Logická otázka, navíc s příchutí popisného sexu a upíra. To je dost dobrá kombinace na to, aby pohltila. ”

“Ve jménu pravdy a pro pravdu jeden unesený mění názory svých únosců. Skvěle ukázaný souboj vůle, činů a svědomí. ”

“Tahle povídka se nesmazatelně vepsala do mého povědomí. Její styl, myšlenka i propracovanost. ”

“Copak podezřelého mají mrzimorská děvčata pod stolem? Žeby pergamen s nemravným slashem, kde je hlavní role dána Severusovi? Žeby způsob, jak donutit Severuse, aby se podíval na mudlovský slashový svět? ”